Obsahy(1)
Zdá se to bizarní, ale dvacet let po rozpadu Sovětského svazu existuje stát, který se stále potýká s živým dědictvím komunismu. Stát, jehož existenci téměř nikdo neuznává. Stát o 500.000 obyvatelích různých národností, kteří mají tři až čtyři různé pasy, aby se z něj vůbec mohli dostat někam ven. Stát, kterému donedávna vládl prezident Smirnov v saku s ustřiženými rukávy. Do této podivuhodné, temné země se vydávají dva mladí čeští dokumentaristé, aby zde natočili poetický příběh o člověku, jeho vztahu ke svobodě a také o jeho touze uniknout modernímu světu do ideálního univerza, v němž se o něj stát skutečně postará. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Faktom je, že Moldavsko je najchudobnejšou krajinou Európy, Podnestersko si realizovalo jazykovú autonómiu so všetkými z nej vyplývajúcimi ekonomickými a politickými dôsledkami pod ochranným pláštikom Ruska. Obyvatelia sa nechcú spojiť s Moldavskom, Moldavsko sa nesnaží Podnestersko unifikovať so zvyškom štátu. Film na mňa pôsobil úplne typicky v duchu mimovládnej dokumentárnej agendy - pár záberov totality (vojenské parády, večný prezident), všadeprítomnej polície, dohľadu, výpovede disidentov a pár súhlas/ých viet bežných ľudí (jednoduchších, ľahšie manipulovateľných). Fajn, veď takto sa to dnes robí - prísť, nekomentovať, ponúknuť len výpovede tých, čo sa to týka a pár záberov z médií. Nechuť ísť pomerom hlbšie pod kožu, popísať bližšie i výhody režimu v područí mafiánskych obchodov (pretože mafiánsky systém riadenia je niekedy aj efektívny a ponúka bonusy), teda radšej vynechanie kladov, lebo by to nevyznelo tak jednoznačne, ale hlavne by to bolo príliš zložité. Radšej dlhé, nekomentované zábery. A názov evokujúci absolútne ohraničenie sa - vytvorenie bašty čohosi úplne netypického. Pričom, opakujem sa, ide len a len o dôsledné uplatnenie si kolektívneho menšinového práva (právo na jazyk). Čo je pomerne nezvyčajné, ale v regióne byzantínskeho strihu, založenom na nadstave polície, armády a všadeprítomnej byrokracie, snáď aj pochopiteľné. ()
Obrazově působivý dokument ze země/nezemě zvané Podněsterská Moldavská republika. Trošku jsem sice postrádal nějaké zásadnější sdělení, které se autoři filmu snažili (?) přednést, nicméně chybějící body bohatě vynahradil již zmiňovaný vizuál a také to, že se „Pevnost“ (na rozdíl od příspěvků na stejné téma z dílny některých renomovaných zpravodajských institucí) vyvarovala laciné bulvarizace tématu, k níž existence tohoto renegátského pseudostátečku doslova svádí. ()
Čtu zde bizarní komentáře s otázkami ohledně toho, proč byl tento film vůbec natočen. Odpověď přitom dává tento film sám. Je dobré vidět, v jaké atmosféře tato "zona" žije. Nejlepší na tomto dokumentu je bezděčné zachycení takřka ve všech veřejných prostorech přítomné propagandy - vymývání mozků - ve prospěch ideologické doktríny panující v této ruské kolonii. Autoři filmu za svoji pravdivou výpověď zaslouží velké uznání, přinejmenším moje získávají. ()
Po tomhle filmu už mi nepřipadá divné, co se dnes děje v Podněstří. Oni si tu Rusové trpělivě připravovali půdu celá desetiletí. Ostatně v tom mají praxi (viz Zakarpatská Ukrajina po 2. světové válce). Neuznaná část Moldavska by bez pomoci Ruska byla asi neuvěřitelně zbídačená. Ale jejich budoucnost pořád není v jejich rukou, stále záleží v první řadě na tom, zda o ně Rusko stojí, nebo jim tahle nárazníková zóna vyhovuje, tak jak je. Takže si místní klidně mohou hrát na to, že žijí v demokracii, na situaci to vůbec nic nemění. ()
Výlet do Podněstří nepřekypuje technickou kvalitou a věcně nepřináší nic zásadně objevného (pokud divák není mediální ignorant) ani hlubokého (odpovídá tvůrčím obzorům). Pokud shlédnutí nepomůže alespoň k zájmu o region, když už ne k zamyšlení nad podobou třeba české volební propagandy ("společně po modré"), všechno bylo marno. Největším husarským kouskem bylo z natočeného materiálu střihačsky profesionálně sestavit celkem rytmický a sledovatelný tvar. 2-3* ()
Galerie (3)
Photo © MF Dokumentárních filmů Jihlava
Zajímavosti (3)
- Při natáčení vojenské přehlídky fotoaparátem se stativem ke tvůrcům filmu přišel agent tamní zpravodajské služby, legitimoval se a po zjištění absence povolení k natáčení je odvezl na služebnu k výslechu. (JoranProvenzano)
- Film získal roku 2012 hlavní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v kategorii Česká radost - nejlepší český dokument. (JoranProvenzano)
- Natáčení filmu probíhalo tajně, protože oficiální žádost o povolení k natáčení byla tvůrcům tamním ministerstvem informací bez udání důvodu zamítnuta. (JoranProvenzano)
Reklama