VOD (1)
Obsahy(1)
Experimentální film Violy Ježkové odpovídá spíš kategorii videoartu. Zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo. Obrazy a zvuky prvních měsíců po narození autorčiných dětí konstituují jeho vlastní nepravděpodobnou řeč. Prostor mezi mateřskou láskou a laktační psychózou prostupuje intimita a křehkost kontrastující s tuhostí neměnného času zaramovaného bílou zimní krajinou. Film tak vypráví o něčem nesmírně základním. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (8)
Veľmi hypnotický film, sprostredkujúci audiovizuálne, ale bez dialógov, akoby pocity matky a dieťaťa na obrazovke. Inak film pre čerstvé matky, alebo tie, ktoré si na obdobie dojčenia ešte spomínajú. Pre niektorých chlapov a ženské, ktoré sa na to ešte necítia, možno až utrpenie. ()
Je to zajímavá práce. Jestli bylo záměrem přenést na diváka dojem z rodičovského utrpení a hlavním motivem filmu bylo uspání dvojčat, povedlo se to výborně. Obrazovou koláž subjektivních záběrů doplňuje neustále iritující zvuk brečících a chrachlajících nemluvňat, výsledným efektem na diváka je permanentní stres a ostražitost. Ale základním problémem pro mě bylo, že jsem se na to nepotřeboval dívat. ()
Syrové a neupravené dětské zvuky a k nim záběry čehosi, co mi nedávalo smysl (od podivností na sněhu po vodopád naležato). Prostě art pro pár vstřícně naladěných intelektuálů. ()
Režisérčina intuitivní mateřská sebereflexe nepostrádá naléhavosti ani lehkosti, napětí ani vtipu, a může tak snadno oslovit každou otevřenou mysl. Ve srovnání s poněkud rozpačitým starším portrétem Milana Balabána, v němž spoleh na autonomii zobrazovaného a vyznaného převážil nad vůlí porozumět, neřkuli odpovídající porozumění zprostředkovat, působí tento snímek mnohem celistvěji a soustředěněji. Volně řazené záběry, dokumentární i inscenované, sugerují širší skladbu, jejíž řád vyvstává jen nenápadně prostřednictvím některých leitmotivů, především těch akustických, snad odkazujících k prvotní řeči, k jazyků věcnému, sjednocenému s životem, tvorstvem, světem, věcmi… Gramatika mateřštiny. ()
Miestami zaujímavé materské video - napríklad partner chce spať, dvojičky si vytvárajú metajazyk mrnčania, plaču, sŕkania a brmlania. Do toho hlasité šumenie a inscenovaná hra v snehu. V Obsahu nerozumiem tejto vete: "Zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo.". Ehm - no, tak áno, neskôr sa nemenný čas filmu v Obsahu rámuje zimnou krajinou. Tak telom, či krajinou? Alebo je to to isté? Matka Zem! Záhadná mi je aj v Obsahu spomenutá laktačná psychóza. Film, ktorý potrebuje autorské alebo akékoľvek iné dovysvetlenie a toto samotné ho ešte viac znejasňuje je prijateľný len ako séria obrazov detí matky. Matky a (zrejme) aj režisérky, rozhodnutej zasvätiť život experimentu, nech je jeho objektom čokoľvek. Vo výsledku zaujímavý, ale až pričasto sa opakujúci koncept skúmania vlastnej mysle, ktorému môže a bude podriadené čokoľvek, len nie starostlivá autorská príprava, skôr prvok náhodnosti a voľnej asociácie obrazov a významov. ()
Galerie (4)
Photo © MF Dokumentárních filmů Jihlava
Reklama