Narušení pořádku

natáčet můžete, jinak nezmůžete nic, je v tom cejtit trochu pokrok, kdoví, co bude, uvolnění tam jistě trochu nastalo, životní úroveň se zvedla, ale demokracie našeho typu tam neni možná, je to pro nás zajímavé, ale nic odsud nezměníme. Vidíme převážně jednoho úředníka, kterej je vysmátej, má moc, ale nevidíme ty další za nim, nad nim....takových zemí je víc, i na západě se občas může něco stát.... (30.10.2012)

Je jedno, jestli půlku dokumentárního filmu tvoří statický záběr z mobilu natočený na policejním ředitelství s minimem střihů. Jen tak můžeme svobodně a soustředěně sledovat mechanismus nového čínského mocenského systému - navenek se ohánějícího lidskými právy a demokracií, ale přitom ignorací a hranou nechápavostí znemožňující přijmout jakékoli námitky jedinců, jež zpochybnili brutalitu nočního útoku policie na hokejový pokoj a zadržení jedné členky protestní skupiny. I když rozhovory probíhají otevřeně, bez nátlaku a s trpělivostí na druhé straně, jejich rafinovaně skrytá ofenzivní strategie postupně vytváří plíživý pocit naprosté bezmoci a bláhovosti v boji s tímto systémem, který je naprosto neprůhledný, především co se týče systému nadřízených a podřízených. Jen v něm může nastat tak paradoxní situace, jako při konfrontaci s policií při natáčení členů hlídky, která končí nečekaným smírem, čímž vzniká jakási ironická pointa, jíž dokresluje i závěrečná výpověď propuštěné ženy z níž asi nikdo nebude moudrý. Zajímavější a výmluvnější vhled do současné čínské diktatury si snad nelze ani přát. (28.10.2012)