Dívka z jihu

Dokument, u kterého na počátku nelze ani vytušit, jakým směrem se nakonec vydá. Vše začíná v KLDR při setkání mládeže r. 1989, kam nečekaně zavítá mladičká jihokorejská delegátka míru a sjednocení a stává se hlavní hvězdou celé události, nakonec za podpory KLDR překročí pěšmo hranice do jižní části rozdělené země, kde je zadržena a uvězněna. Režisér, reprezentující tehdy Kubu, ani po letech, již jako občan Argentiny, nemůže vymazat vzpomínku na dívku a začne sledovat její stopy po propuštění z vězení, jež vedou až k osobnímu setkání v Soulu... Tehdy se směs archivních a faktografických údajů, začíná měnit v niterný portrét ženy, která prošla nelehkým vystřízlivěním a navíc i rodinnou tragédií - smrtí malého syna. Je to uzavřená, nevyzpytatelná osobnost, která navenek působí příjemně i uvolněně, ale nakonec je obrovský problém z ní dostat dostatečnou a osobní výpověď. Jádrem snímku je vlastně velké nedorozumění - režisér se chce stále vracet k otázce rozdělené země a přistupuje k ní z politického hlediska, a neuvědomuje si, že za tehdejší výpravou stálo zcela jiné podloží - hluboká víra, čistý humanismus a rozhodně ne žádná politika. Navíc rodinná tragédie zcela zastínila ženinu tehdejší trochu "nezralou" zkušenost a když poté dochází k její překvapivé cestě do Argentiny, má zcela jiný účel, než jaký by si tvůrci přáli. Zajímavá konfrontace při naplnění dlouho očekáváné a odpírané schůzky mezi "4 očima" (nepočítáme-li tlumočníka) vytváří tíživé napětí, rozpaky a vrcholí v ní ono velké nedorozumění - původní cíl filmu nakonec naplněn není, ale následující doslov na nejzašším jihu jihoamerického kontinentu (i poslední záběr z osudového překročení hranic r. 1989) mu dodává zcela jiný, podle mě hodnotnější smysl, a vlastně i klíč k porozumění, jenž sebou nese silně emotivní prožitek. Dívka z jihu tak nabízí značně odlišný pohled na problematiku rozděleného polostrova, jenž se láme přes silnou individualitu, kterou není zrovna lehké uchopit, ale i tak je setkání s ní velmi naplňující a může mít trvalou platnost. (28.10.2012)