Říkejte mi Kuchu

K trefnému komentáři Tamirkiho nemám co dodat. Tak jako oni nás každý den vidí skoro v přímém přenosu jak se máme v Evropě dobře a sápou se k nám, tak mi vidíme těmito filmy jejich život v pekle středověkých názorů. Paradoxně všichni gayové a lesby z Ugandy by bez problémů dostali kvůli diskriminaci ve Evropě azyl a mohli by vytvořit novou bruselskou čtvrť. Film je na dokument trochu moc dlouhý a posledním dvacet minut jsem již ztrácel motivaci a pozornost. (02.05.2020)

Z hlediska Evropanky z ateistického Česka poměrně šokující dokument, jak lze zneužít náboženství k doslova hysterické homofobii a návrhům absurdních zákonů. A samozřejmě také snímek o sympatické skupině v daném kontextu velmi odvážných gayů a leseb, kteří se stávají aktivisty i za cenu nesmírného rizika - a jeden z nich za to zaplatí nejvyšší cenu. Scéna z pohřbu Davida Kata, kde si jeden z kněží neodpustí jeho odsouzení, patří k nejsilnějším a nejnepochopitelnějším částem filmu, pověst církve v Ugandě naštěstí zachraňuje alespoň jeden odvážný duchovní... Film také ukazuje pozitivní stránku globalizace - ani jeden nepříliš důležitý africký stát si dnes nemůže dovolit snažit se zavádět naprosto šílené zákony a vyhnout se přitom kritické mezinárodní reakci... Velmi se mi líbila scéna s písní Babylon nebo Davidovo úvodní vyprávění o tom, jak objevoval svou homosexualitu. (09.03.2013)