Noraehara sarang ui phum, haengbog ui yoramiy
Obsahy(1)
Za stěnou z vodotrysků a květin se červenají šátky pionýrů. Archivní záběry připomínají poválečnou zkázu, o níž se děti učí, aby věděly, že země rozkvetla do dnešní krásy pod vedením Kim Ir-sena. Hrdinové dávných bojů vyprávějí a pionýři bez dechu poslouchají. Dívky a chlapci cvičí a v dalších hodinách je inženýři vyučují technickým vědám. Zahraniční návštěvníci říkají: „ Rádi bychom se narodili v Koreji, neboť korejský socialismus je tak dobrý.“ (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (1)
Další případ "propagační propagandy" bez agresivního náboje - tentokrát na téma šťastné korejské mládí. Z nabídnutých záběrů možná člověka ovládne až závist vůči dětem z KLDR vedených k všestranným dovednostem a plnohodnotné roli ve společnosti. Lze si jen domýšlet, jak je tomu doopravdy a jestli není většina záběrů nějak aranžovaných, každopádně vše se jasně děje za potlačení individuální svobody, v přísném kolektivismu. Každopádně opět platí to, co jsem napsal u jiného komentáře k bloku severokorejských dokumentů a co se týká doby vzniku filmu před velkým hladomorem a v období liberalizace. Kdoví jak je tomu s dětmi v KLDR dnes. Po shlédnutí tohoto kousku se však přeci jen nelze ubránit pocitu, s kolika potížemi ohledně mladé generace nemusí mít tamní společnost (oproti naší) co do činění a že tato výchova nakonec může skutečně vést k určitému životnímu naplnění jedince. Opomineme-li však jiné a asi daleko závažnější problémy tamního režimu. Nakonec z toho vychází asi to, že zvolená forma propagandy nějakým způsobem účinná je, a člověk si jen těžko udržuje střízlivý odstup od ideálů, které na něj doslova křičí skrze pestrobarevné obrazy. Ideálu, který chce možná až moc působit jako dosažený a skutečně fungující a tím nabývá spíše podoby mýtu. ()
Galerie (3)
Photo © MF Dokumentárních filmů Jihlava
