Blízký daleký východ (S03E04)

Stále mám v hlavě několik dní zpět promítané Zajatce a musím říci, že Blízký daleký východ je o třídu výše. Vyprávění má nějaký spád, dokážete se v něm vyznat a tvůrce nám dává i prostor nad tématem trochu přemýšlet. Hlas Filipa Remudy je, přiznávám, trochu unylý ale na druhou stranu to celému dílu přidává určitý nadhled a klid. (03.04.2016)

„Když na tebe někdo vystřelí, tak by se to mělo otočit zpátky na něj. To bych si přála, nic víc nechci. Ať to zabíjí ty, co střílejí.“ Online: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod/ (04.12.2015)

V tomto filmu jsem cítil, že bylo řečeno, co řečeno býti mělo. Jako jedno z mála dokumentarizujících děl, které nezkresluje skutečnosti. Což se v pořadech nejmocnější veřejnoprávní televize moc nenosí. Protože neprezentuje věci, tak jak skutečně jsou, ale zcela jednoznačně a rafinovaně přizpůsobuje své zpravodajské relace a pořady vlastnímu přání. (05.04.2016)

Stačí vlézt v 6:30 ráno do metra a máte před sebou Ukrajinu jako na dlani.Tupé obličeje v teplákách adida, kožených bundách a placatých čepicích.Pod nimi klasický UA sestřih, jako kdyby ho měli zakotven v ústavě, nebo je stříhhal jeden a ten samý holič.A pokud máte tu smůlu a sejdete se s nimi v hospodě, tak se s vámi po 5 pivech začnou bavit jako s naprostým outsiderem, oni jsou prostě nejlepší, Ukrajina je nejlepší a my jsme pitomci. (03.12.2015)

Filip Remunda ve svém dokumentu ukazuje situaci na Ukrajině tak, jak ji vidí skuteční lidé. Tyto lidi jste neměli za žádných okolností možnost vidět ve zprávách. Nikdo vám je neukázal, nejsou to experti na geopolitiku, ale přesto jsou jejich výpovědi nezpochybnitelně platné. Žádné politické nebo ideologické agitace jedné nebo druhé strany. Ano, padne pár vyhraněných názorů, ale to co se neustále opakuje je válka a mír. Tyto dvě slova dokumentem prostupují stejně jako otázka kterou si sám Remunda klade v závěru dokumentu a to: Proč se tak milí lidé střílí mezi sebou? Odpověď se hledá těžko. Lidé jsou sami zoufalí, protože jsou bezmocní, neví co dělat a proto se situace stále více vyostřuje. Každý se cítí podveden tím nebo tím politikem, oligarchem nebo vládou. Chtěl by svět lepší, ne jen pro sebe ale pro všechny. Obě dvě strany si nemusí nic vyčítat a pak už jen záleží na tom, co je vám bližší. Rusko nebo EU. Západ nebo východ. Ale co když je půlka vaší rodiny z Kyjeva a druhá z Doněcku? Odpověď se hledá těžko. Je to i tím, že na správném postupu se často neshodnou ani členové jedné rodiny. A i když se kvůli tomu pohádají, nakonec se sejdou u jednoho stolu. Ukrajina sice může být rozdělaná, ale lidé jsou pořád stejní a troufám si tvrdit, že i velmi přátelští. Nějak bylo, nějak bude. To je jejich heslo se kterým se snaží vyrovnat s nastalou situací, ze které si neví rady. (03.12.2015)