Tragéd Fantozzi

Fantozzi na druhou, tak i tak je to blbost na xtou, ale baví, a to je hlavní. Problém je v tom, že já si na Fantozziho vzpomenu hlavně díky tomu, že jezdí cyklozávody, což bylo v prvním díle, a proto jsem ho měl tak rád. Druhý díl je taky velká zábava, ale ten problém je právě ten, že v něm není žádná dost silná scéna, kterou bych si rád zapamatoval. Nechci na to nijak nadávat, je to už trochu větší blbost, a trochu autoři všemu nadsazujou, ale stále je to obdobná legrace, která postupně v dalších dílech snižuje kvalitu. Každopádně já se u tohohle zasmál rád, i když to všecko vzešlo z blbosti samotného Fantozziho, který evidentně věděl co dělal, protože mi to občas přišlo fakt ujetý až moc. I když kam se na to všecko hrabe jeho rodina. Už fakt, že tak dokonalou rodinu dokázali autoři vymyslet, dokazuje, že tenhle film, zas tak nenormální oproti předchozímu rozhodně není. (06.04.2008)

Fantozzi sa mi páčil keď som mal 12 rokov, ale teraz tie jeho príhody nemôžem vystáť. Nemá to hlavu ani pätu, scény za sebou nasledujú bezo zmyslu a humor, založený zväčša na tom, že Fantozziho niekto niekam trafí alebo niekam spadne, je zúfalo nevtipný a trápny. Jedinú hviezdu dávam za štipku náznakov skutočného humoru v niektorých scénach. 2+/10 (24.08.2009)

Druhé pokračování Fantozziho. Opět mě bavil hlavní herec. Zaujal ze všech herců nejvíce. I příběh byl o něco lepší než v jedničce. Komediálních scén zde bylo dost. Film měl větší tempo než v jedničce. O kousíček je to lepší, ale čtvrtou hvězdu dát nemůžu. Pořád mi toho dost chybělo. Ale zábava to je. Hodnotím na 69% = *** (31.12.2012)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)

Objektivně bych druhému tragédovi Fantozzimu měl dát 3 hvězdy, jsou to spíš scénky pospojované k sobě, než plnohodnotný film s příběhem. Ale za to, že mi prodloužil život a vyplavil neuvěřitelné množství endorfinů, dávám víc. Opravdu jsem často řval smíchy, a u kterých komedií se vám to dnes stane?! Počet trapných a průměrných gagů je tu podle mě menší, než těch výborných a některé scénky se dostávají až do metafyzických oblastí humoru. Poprvé jsem viděl film asi někdy v dětství nebo dospívání s dabingem v televizi. Protože jsem se od té doby naučil italsky a žil nějaký čas v Itálii, pustil jsem si jej nyní v originále a zážitek se znásobil. Některé slovní hříčky se nedají dobře přeložit a pokud znáte italskou povahu, vidíte jak si s ní Fantozzi pohrává a paroduje. Filmoví fajnšmekři ocení, že Fantozziho šéf pouští zaměstnancům umělecky hodnotné filmy. Jenom mě mrzí, že nedorazil avizovaný československý film s německými titulky a místo něho museli zaměstnanci vidět již poněkolikáté Křižník Potěmkin. Zajímalo by mě, který náš film by jim pan ředitel pustil. Podle všeho to vypadá, že v sedmdesátých letech v Itálii vnímali československé filmy jako artové. (24.12.2023)