Il segreto del bosco vecchio
Secret of the Old Woods, The
Obsahy(1)
Pohádkový příběh odehrávající se počátkem 20. století. Starý rytíř Moro ve své závěti odkáže většinu svého velkého jmění svému zcela osiřelému vnukovi Benvenutovi. Svému synovci penzionovanému plukovníku Procolovi pak odkáže svůj dům a pozemek, na němž roste Starý les, hvozd opředený tajemstvím, magické místo, kde, jak praví stará poutnická knížka, vídávají obzvláště děti, jejichž mysl není ještě spoutaná předsudky, duchy stromů. Plukovník však nedbá přání starého Mora, aby o Starý les pečoval jako o vzácný přírodní monument, a jsa veden chtivostí, začne v něm kácet. Ba, dokonce začne snít o tom, že by se Benvenutovi mohlo něco ošklivého přihodit a on by se stal pánem všech okolních lesů. A zdá se, že ani magické bytosti Starého lesa nemají dost moci, aby plukovníkovy plány překazily. (fragre)
(více)Recenze (2)
Krásná ukázka evropské mytologie bez infiltrace nibelungovštiny - aneb takoví jsme byli předtím, než nám do hlavy natloukli pány prstenů s přibližně jednou detailně na kameru rozšmelcovanou obludou za minutu. Do lesních vizí z Twin Peaks se to nepouští, na druhou stranu bych se vsadil, že tenhle film viděl L. von Trier před Antikristem. A je to i trochu Ronja, dcera loupežníka, možná Jakubiskova Teta a vlastně co: jen Anče s Kubou tu scházejí (a taky je to trochu Iljenkova Mavka a to je pro mě důležitý film). V takovémto příběhu musí kromě kamery hrát zákonitě obrovskou roli hudba. Piersanti obstojí co se týče rozsahu - je schopný velmi dobře evokovat i doplňovat. Když se ale pouští do autonomní oblasti, je v tom slyšet tu Grieg, tu Ravel - a to bohužel nejen stylem. Scénář samotný je překrásný - nebyl bych to do novinářského psaní Buzzatiho řekl. Jednu dolů za přeci jen obstarožní filmovou naraci. ()
Uvědomuji si, že ten film je dnes asi beznadějně technicky zaostalý. Mluví v něm zvířata, stromy, ba i větry, ale při tom tam není ani jeden digitální trik, dokonce i animace je použita jen jednou, takže všechna zvířata jsou zabírána v dlouhých záběrech, což muselo být náročné, a k těmto je namluven text. Ale mně tato technická zaostalost dělala dobře, myslím, že magickému rázu filmu jen napomohla. Jinak je to příběh o tom, zda se i srdce zčernalé chtivostí může uzdravit. A myslím, že si tento film více užije ten, kdo někdy v době svého dospívání přenocoval v lese sám. To jeden nemusí být ani mystik, aby tehdy nebyl blízko přesvědčení, že i stromy, zvěř, ba i kameny mají duši a mohou s člověkem komunikovat. ()