Odpad město smrt

Burza mizérie, ultimátum "zbytečného" úspěchu v nálepce kosmopolitní frustrace lidství. Společnost vyumělkovaná v kolbišti úzkoprsé idey velkoměsta. Dražba lidskosti. Inventura "uzavřených kapitol" bez mrknutí oka. Svrženi ze šachovnice plebejské morálky. Škádlivé i bizarní mayday rozčarovaných postaviček v metropolisu moderní sešlapanosti. Zotročeni potyčkami, hladem protokolu pikanterie. To se stává i v lepších rodinách, vladařům, pěšákům i náhodným kolemjdoucím. Metropole v neonových kulisách jako soustavný kabaret, časovaná bomba, ultimativní smetiště lidských existencí. Klienetela společenství visícího šejdrem. Ceremonie pánů i přisluhovačů, kteří tak jako tak, pijí špatnou vodu. Každý škemrá, plazí se a podbízí, aby si mohl uříznout svého dílu z civilizovaného koláče. Odtažitost, neadekvátnost, nedostatek, nespokojenost lidských choutek pospolitosti. Omluvy od společnosti, která bere na hůl kohokoliv, která klove do anonymní imunity, se nepřijímají. Odmlč se ze společnosti tak malé, tak ponižující, tak slepě hanebné. (12.11.2014)

Nejsem fanouškem divadla a jeho jediný klad pro mě spočívá v autenticitě zážitku. Proto jsem odpůrcem zfilmovaných divadelních her, neboť odpadá jediný klad a zůstává jen dupání do prken a přehnaná dikce. Ani nevím, nepřijde mi to jako vina Hřebejka nebo herců (jen Žida, který měl být z povahy věci übercharismatický, mohl hrát někdo jiný, než nemastný klon Lišky ze SZ), ale vina už samotné předlohy, které (dle viděného) nemá skoro co nabídnout a o co zůstává i po letech aktuální, o to je plytší provařeností témat a mělkostí závěrů, myšlenek. A nebo to možná vina Hřebejkova ansámblu je a jiná parta tvůrců by i z takové předlohy vyždímala působivý kus. O důvodech se tedy můžeme dohadovat, ale výsledek je stejný. (03.12.2012)

Překvapivě působivá adaptace zřejmě dobré divadelní hry nebo německé filmové předlohy, kterou chci někde vidět. Výborné obsazení všech rolí (až je mi líto, že jsem nikdy nebyl na téhle partě v Divadle Komedie v Pařízkově éře) a výkony (opravdu dobrá uvěřitelná líbačka!), díky divadelnosti jsou dialogy dobře napsané. S dnešní dobou tvoří Pechlátův týpek s obavami z islámu a migrace pobavující kontext. Filmu dodává dobrou noční atmosféru zkaženého města kamera a práce se světlem. Kdyby radši vznikalo víc takových filmů. (08.10.2019)

Priznávam, že sa mi tento film dostal do nahrávacieho plánu náhodou alebo omylom. Napriek tomu neľutujem. Hřebejka nijako zvlášť neobdivujem a Fassbindera považujem za zaujímavú personu z doby, ktorá je už za nami. Ale divadlo, ktoré sa ich pričinením dostalo do pražských ulíc a nadobudlo kontúry filmu, vôbec nie je zlé. Chvíľami vypäté, kŕčovité, ale možno to bolo zámerom tvorcov. A aj keď tento film nepovažujem za žiadne veľdielo, čiastočne v mojich očiach rehabilitoval Hřebejka, v čo som už ani nedúfal. (12.11.2014)

Odpad, město, smrt může posloužit jako exemplární ukázka toho, jaký jedinečný filmařský talent má v Janu Hřebejkovi naše kinematografie. A jak byly jeho možnosti dlouhá léta spoutávány neinspirativními scénáři Jarchovského či adaptacemi M. Viewegha. Tento snímek však na rozdíl od většiny Hřebejkových filmů získal nespornou jistotu v silné předloze, byť se jedná o divadelní inscenaci. Fassbinderova divadelní hra se může jevit jako artefakt minulé doby a již včerejších myšlenkových proudů, ale Hřebejk-režisér v ní nalezl překvapivě silné souznění, jež se plně otisklo do kongeniální režijní realizace. Každý záběr se v ní stává vizuálním skvostem a důvěrně známá pražská metropole je přetvořena v až perverzní symbol úpadku díky geniálně zvoleným lokacím. V opravdu silné stylizaci a nejryzejších filmových postupech téměř zanikají divadelní kořeny, i když se řada situací odehrává v místech, které mají jevištnímu prostoru velmi blízko. I hercům se podařilo úspěšně přetvořit své výkony, aby byly pro filmové plátno únosné a nerušily. Především Gabriele Míčové a Stanislavu Majerovi se podařilo vytvořit živé a civilní postavy navzdory myšlenkově přetěžkaným dialogům. Odpad město smrt je především poctou dnes již neexistující divadelní scéně, skutečně upřímným a láskyplným zvěčněním její poetiky, herecké souhry a myšlenkové náročnosti. Díky tomu, že se Hřebejk dokázal oprostit od pietního převodu, získal tento netradiční počin skutečné opodstatnění a snad i nadčasovou působivost. (30.06.2013)