Nástrahy velkoměsta

Prostoduchá slátanina coby říčný tok skečů s tu a tam více či méně povedeným vtipem, víceméně však jako celek vcelku bez pointy... ;o) Jako film pak přijatelné snad jen s jakousi mozek zatmívající nostalgií po nástrahách konzumní kultury onoho orwellovského roku naší tehdy bezvýchodné normalizační doby... :-/ ...Takže i já se s lehkým údivem ptám, co tu na čsfd lidičky blbnete, řadit tímhle velkohodnocením onu slátaninu po bok třeba funésovek či když tak i jiných skvělých komedií z oné doby... (?) (14.03.2007)

Artemio byl sympatický chlapík, takový nezkažený. Počítání vagónů u právě projíždějícího vlaku nemělo chybu. Takových parádních scén je plný film a nejsou v žádném případě trapné nebo dokonce absurdní. Všechno tu vyplývá ze situací, ve kterých se Artemio nachází. Je to velmi jednoduchý humor, který mi sedl přesně akorát. Konec je předvídatelný. Ale ono to vlastně ani jinak dopadnout nemohlo. (13.02.2012)

Veľmi sľubný úvod, no keď prišlo na samotnú konfrontáciu vidiečana s mestom, tak som márne čakal, kedy sa rozbehne ten kolotoč vtipných situácií. Vtípky ako zatváranie kvetov do dverí a pod. možno niekomu prídu veľmi zábavné, no ja som sa zasmial len ojedinele, pričom potenciál tu bol rozhodne väčší. (12.04.2009)

Docela mě překvapuje, jak jsou tyhle italský bláznivý komedie na čsfd všeobecně dost vysoko hodnocený. Já jsem film poprvé viděl až dneska, takže nebudu rozdávat hvězdičky z nostalgie. Jako nemůžu říct, že bych se u filmu nezasmál, ale poměr opravdu povedenejch vtipů a naopak trapnejch pokusů o vtip mi přišel docela vyrovnanej. Pro mě je to průměrná komedie a zdejší hodnocení 81% moc nechápu. (27.12.2012)

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově. (23.04.2021)