Neviditelné lásky

Nádherným způsobem strhující dokument o lidech, jejichž existence se dříve buď zamlčovala, případně byli odsuzováni. A je úplně jedno, na jaké straně železné oponě žili. Jeden silný příběh vedle druhého i pro naši současnou mladou generaci, která si mnohdy myslí, že vše je samozřejmé. Silně mě to dojalo. (11.11.2021)

11 zajímavých protagonistů staršího věku nás na základě vlastních osudů vlastně tak trochu provádí historií LGBT komunity ve Francii (a potažmo v západní Evropě). Všichni protagonisté mají přesto rozdílné příběhy a různé přístupy k životu, které mohou být mnohdy inspirující i dnes - a to nejen pro gaye a lesby. A přestože jejich životy často rámovala nutnost společenské neviditelnosti nebo diskriminace, nacházeli lásku, vztahy, sex i životní štěstí. Snímek je poměrně dlouhý, ale rozhodně nenudí a přináší i mnohé vtipné momenty. (09.03.2013)

Souhlasila bych s předchozím komentářem a ještě bych doplnila, že film hezky připomíná, jaká práce předchozí generace vedla k dnešnímu stavu přijetí homosexuálů ve vyspělých zemích Evropy, autentické záběry z demonstrací ve Francii hezky podtrhovaly revoluční duch lidí, kteří chtěli získat právo na sebeurčení své orientace. Pro mne jako katolického heterosexuála to byl přesto snímek zajímavý a nikoliv pobuřující, přesto, že mnoho starých lidí, kteří by viděli své vrstevníky, jak spokojeně žijí se svým homosexuálním přítelem by tento snímek asi zavrhlo, a myslím, že bude málo seniorů, kteří by tento snímek vyzdvihli. Velice mne zaujala práce s kamerou, krásné záběry francouzské přírody, které filmu dodávají dynamiku. A velmi citlivé zachycení starých lidí ne jako odpadu společnosti, ale jako sebevědomých osobností, babička s moderním náhrdelníkem a rudými nehty na nohou vypadala opravdu elegantně, byla to dáma a i ve svých letech má co říct současné generaci. Zachytit krásu stáří a lásku k druhému člověku ať už je gay nebo heterosexuál. To bylo krédo tohoto filmu. Perličkou na závěr byla diskuze po filmu, kdy tři dotazy diváků byly všechny ve francouzštině a nerozuměla jim ani překladatelka ani francouzská hrdinka filmu, která přijela zodpovídat dotazy na festival...přesto je francouzština krásná řeč :-) (08.03.2013)

Sbohem a díky za všechny ty kočky.%%%%%%%%%% Příjemný film. Někoho by to možná zneklidnělo, ale mně bylo příjemné zjistit, že už nyní žiji tak, jak mohu žít i za třicet let :o) A také mě těší, že mě takový film o starých lidech těší. Z ageismu rozhodně nemohu být podezříván. Díky takovému filmu neznamená „být starý“ urážku, ale ocenění… životní moudrosti, která nevylučuje vitalitu. Je to věkem, že mne to osloví víc, než filmy o rozervaném dospívání? Ujišťuje mě to, že neholduji ani kultu mládí, ani kultu těla, ale života. A žít se dá ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti… Pro někoho život dokonce teprve začíná. Což sdílím více, než žalky některých, že jim život ve třiceti končí.%%%%%%%%%%% A slovy jedné z hrdinek: Nejtěžší pro mě byla padesátka. Najednou jsem už nemohla nikoho svádět svým tělem. To období znamenalo něčeho se vzdávat, něco ztrácet. V padesáti něco končí. A něco dalšího začíná. Trápila mně nejistota, že nevím, do čeho jdu, jaké to bude. Ale teď jsem zase spokojená, teď to vím. Teď nevkládám tolik nesmírné energie do vztahů a místo otáčení se za sukněmi mám čas na knihy, filmy, setkání s lidmi… (08.03.2013)

Pět hvezdiček za téma (o významu dokumentování této generace a boje za práva nelze pochybovat), ovšem takové tři za zpracování: pokud bezmála dvouhodinový dokument nemá třeba nějaký epický oblouk, tak ani sebevětší snaha vyhnout se mluvícím hlavám (která se, uznávám, povedla) a hravá kamera nemůžou udržet pozornost diváka po celou dobu. Což nic nemění na tom, že bych si přál více takových vtipných a dobře natočených dokumentů. Takže ve výsledku 4*. (14.03.2013)