Pole v Anglii

Když Och před filmem tvrdil, že něco takového jsme ještě neviděli, tak jsem se ušklíbl - a ono to tentokrát nebylo mluvení do větru. Sice si nemyslím, že jde o nějaké masterpiece, jde pouze o zdařilý kanadský žertík na účet nic netušících festivalových diváků, co se vypravili na historické drama. Škoda, že se asi nedozvím, co si o filmu myslela Agnieszka Holland. Škodolibé tři hvězdičky. (04.07.2013)

Návrat na úroveň Kill Listu. Pro většinu diváků zase nepřístupné (bohužel trochu Benovo prokletí), ale pro ty seznámené s Wheatleyho smyslem pro znepokojivou atmosféru a gradaci scény, se jedná o absolutní nátřesk. Typicky mystické, nepříjemné, s obhroublým černým humorem a nezapomenutelným climaxem. Navíc je to tak nádherně zrežírované, že si za těch devadesát minut ani nestačíte uvědomit, že to muselo stát pár liber. Future Classic. 90% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Stejně jako experimentální filmy, ani v Pole v Anglii (experimentální kromě formy rovněž formou uvedení – paralelně do kin, v televizi, na VoD, DVD a BD) nelze dost dobře posuzovat na základě příběhu a způsobu, jakým je vyprávěn. Nesejde na době, místě ani žánru, na tom, zda postavy bojují za parlament nebo za krále (ani za jedno). Namísto toho, oč postavám jde, má jistou váhu to, co se jim děje. Podstupují-li určité odpoutání se od sebe samých, film se společně s nimi oprošťuje nejen schémat vyprávěcích, ale vůbec od vzorců, pomocí nichž uchopujeme a do smysluplného tvaru formujeme realitu. Wheatley dělá s vizuální složkou filmu něco podobného jako Strickland se složkou zvukovou v Berberian Sound Studiu, když si pohrává s referenční hodnotou obrazů. Opět nejde o manýristickou provokaci. Hlediskové záběry, extrémní detaily a znemožnění základní časoprostorové orientace stále více matoucím střihem odpovídá proniknutí do mysli člověka prodělávajícího na základě mezní životní zkušenosti proměnu vnímání. Orientovat se od chaotické úvodní scény můžeme přednostně pomocí zvukové stopy, jejíž „sdělení“ ale vzhledem k ambivalentnímu míšení elektronické hudby, středověkých bubnů a lidových písní také nejsou jednoznačná. Pole v Anglii velmi nápaditým a sugestivním, třebaže pro mnohé nesnesitelným způsobem zpřítomňuje svět převrácený naruby. Unikátní je především tím, že nám vykloubenou realitu nejenom ukáže, ale rovnou nás nechá ono vykloubení prožít. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ancientone (09.07.2014)

Wheatley umí natočit působivou scénu, ale nějak jsem od této psychedelie očekával více imaginace a formální neotřelosti než jen zrcadlení obrazu a trochu té stroboskopie. Tahle iniciační cesta ustrašeného sluhy, který se stává vlastním pánem (zároveň analogie tehdejších historických změn) sice zaujala, ale neoslnila. Každopádně, Wheatley má v sobě určitě potenciál a stojí za to mu věnovat svou pozornost. (04.07.2013)

-Zatímco se bojíme pekla, už v něm žijeme.- Pokud by se mělo napsat o nějakém filmu z posledních let, že je jen pro menšinové publikum, tak Pole v Anglii by bylo předním adeptem. Film mě vtáhnul postupně a nakonec mě zcela zhypnotizoval, což měla mj. na svědomí také skvělá hudba od druhé poloviny až k závěru. Občas jsem měl pocit, že sleduji československou novou vlnu 60. let. Vynikající kamera, kdy mnohé černobílé obrazy by se daly rámovat, a tak není divu, že občas došlo na obrazy živé. Alegorie. Chce se mi napsat, o čem film byl, jenže pro toho, kdo jej neviděl, by to bylo vyzrazení klíčové myšlenky. Na jedné straně je ponechán velký prostor divákově fantazii a úvahám, na druhé s blížícím se koncem je jasné, co tím chtěl Wheatley říci. Za mě velká spokojenost, v níž jsem zpočátku nedoufal. Film nedoporučuji. (11.04.2024)