Veronika se rozhodla zemřít

"Pravé já je to, co jste vy." Tak na to bych v životě nepřišla. Ještěže toho Coelha a jemu podobné servírovače instatního duchovna a předžvýkávače pseudohlubokých životních pravd máme, protože kdo ví, k čemu bychom se museli jinak uchýlit, třeba i k nedejbože samostatnému myšlení. Nehodlám vyvozovat nic z toho, že mu to milióny baštěj, on Faidřin přijímač rozhodně není poruchoprostej, ale nemůžu v duchu nepřirovnávat pocit coelhofilů, že v jeho dílech něco strašně zásadního objevili, k době, kdy jsem měla přiskříplý nerv, následkem čehož jsem se čas od času kácela k zemi a mužům z mého okolí stouplo sebevědomí, protože i ten nejnezajímavější mohl bez uzardění tvrdit, že se mi před ním podlomila kolena... Prostě tahle lovestory holky, která si myslela, že večeře o čtyřech chodech rovná se tři tuby prášků a láhev vodky, a kluka, co zřejmě studoval vyšší hereckou školu úchylnýho čumění u Edwarda Cullena (chtě nechtě jsem si vzpomněla na ten vtip: "Moje žena má v tomhle filmu hodně obtížnou roli. "Vždyť ani neotevře pusu." "No právě"), plná klišé, nicneříkajícího blábolení, melancholického drnkání a nejuhozenější sexuální scény, co jsem za dlouhou dobu viděla, se mě rozhodla vytočit celkově a svým pohledem na lidskou duši v krizi konkrétně. (16.07.2012)

Božská Sarah Michelle Gellar a minimalisticky absolutní ředitel Davida Thewlise mě dovedli k fascinujícímu rozporu. K filmu, který se dech beroucím způsobem rozvypráví, na dlouhou dobu potom zastaví, zdržuje, pocuchává všechna očekávání a přesto skončí tak dokonalou katarzí, že se těžko držím od nejvyššího hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem si naposledy tak moc přál, aby nikdy nepřišel konec filmu a nakonec fascinovaně uznal, jak právě závěr dodal všemu řád a lehký punc geniality. Zatím 85% (30.12.2009)

Dlouho jsem váhala mezi 3* a 4*, ale k tomu vyššímu hodnocení mi tam přece jen něco chybělo. Prvních deset minut vypadalo skvěle a velice slibně. Jenže pak to nějak začalo slábnout a skvělý závěr, který jsem vážně nečekala, už to nezachránil. Je to velmi krásně přímo poeticky natočené, vizuální stránka filmu se mi líbila moc, pochvala také za hudbu. Myšlenku film rozhodně má, příběh ženy, která si uvědomí, že život je vlastně nádherný až když je pozdě, určitě člověka dovede k zamyšlení, ale celé pojetí nemělo tu sílu zasáhnout emoce diváka a přitom toto téma by si to tak zasloužilo. Obrovská škoda. Rozhodně ale mám teď zájem přečíst si knihu, věřím, že bude velmi silná. (01.06.2011)

Po umeleckej stránke niet filmu čo vytknúť. Kedysi som čítala knižnú predlohu a ako vždy-kniha vedie na plnej čiare. Plný počet nedám ale predovšetkým preto, že považujem sebevraždu za najzbabelejšiu a najjednoduchšiu cestu zo sveta. Ujsť vie každý, ale zostať a snažiť sa niečo zmeniť k lepšiemu, odraziť sa od dna, to už chce nejakú odvahu! Akceptujem ľudské emócie a slabosti, ale Veronika mi zostala cudzia... (28.03.2014)

Hmm. Knihu som zhltla, stála fakt za to. Samozrejme filmové spracovanie (ešte k tomu so Sarah) som si na porovnanie nemohla nechať ujsť. Klasická Amerika. Všetko si prehodí do svojho prostredia - pôvodný Villete v Slovinsku sa nám ocitol pozdĺž rieky Hudson. Kopec mrakodrapov na začiatku to jasne naznačil. Takýchto postrehov, ktoré boli pozmenené (vrátane mien Claire = Zedka, Dr. Igor = Dr. Alex Blake) od Coelhovej slovinskej predlohy Veroniky bolo viac. Kniha je predsa vždy len kniha. Ale tu hodnotíme film takže k tomu: vzhľadom na to, že som pointu vedela, tak som len s chuťou pozerala výrazy prekvapenia na sestrinej tvári. Mňa nič neprekvapilo. Skorej mi tam vadili/chýbali určité veci. Aj moje predstavy boli konieckoncov trošililinku iné. Takže filmovo to bol taký priemer. Nič to vo mne nezanechalo. Žiadne slzy, smútok, nadšenie. Knihu som práve naopak precítila do každého detailu. (04.04.2012)