Veronika se rozhodla zemřít

Naléhavost hudby! Sugestivní úvodní scéna podbarvená neméně sugestivní skladbou Everything in Its Right Place od Radiohead. Extatická expozice postavená do protikladu k záměrně ospalému minimalismu dalšího filmového plynutí. Silný motiv vody ve spojitosti s umíráním. Umírněné a nenásilné herectví. A v neposlední řadě atraktivní literární předloha... (která ale s filmem samým nemá zase až tolik společného, už jen rámcové přenesení děje ze Slovinska do Spojených států a transformace povolání hlavní hrdinky z intelektuálně usazené knihovnice na prozaičtější ekonomku napovídá, že ořezání mnoha myšlenkových vrstev Coelhova autobiograficky laděného románu bude v přímé úměře rezonovat s nižšími očekáváními amerického diváka, osobně nejvíce želím upozadění pro knihu možná stěžejního motivu Bratrstva pacientů, kteří trpí internačním syndromem, tedy dobrovolně odmítají opustit uzavřený svět sanatoria...) ,,Šílenství je neschopnost vyjádřit své vlastní myšlenky. A proto jsme my všichni ve větší či menší míře blázni..." Podobné filmy: Veronica wa shinu koto ni shita, Narušení, Prozac Nation (05.01.2010)

Fúúú, kdyby si po tom úvodním tříminutovém monologu hlavní hrdinka prohnala hlavou kulku a film skončil, byl by to naprosto geniální kraťas. Ono to ale pokračuje dál s nějvětším (ale přežitelným) negativem - je to hrozně předvídatelné, čitelné a nepřekvapivé. Opravdu, nic, co se v tom filmu stalo mě nepřekvapilo a nedá se říci, že bych to nečekal. Mám filmy z blázinců rád, protože v nich vystupují netypičtí lidé, trochu odlišní od té masy, kterou potkáváte v běžném životě. A tady jsou lidi zajímaví. Do filmu jsem šel, aniž bych věděl, o co jde, hlavně proto, že jsem chtěl vidět "starší" Sarah Michelle Gellar (a zjistil jsem, že bych ji chtěl vídat ve filmech více, protože její starší verze mi sedí a je sympatická mnohem více, než její mladické role). Trochu mě mrzí, že byla ve filmu jediná, které scénář a příběh prakticky vůbec neumožnil hrát. Ona tam jen byla, jen jako velké obří zrcadlo, od nějž se odrážely ostatní postavy, v rámci možností a předložených témat zajímavé a herecky alespoň nějak průbojné. Ten konec mě vyloženě zprudil. (03.04.2017)

Nic od Coelha jsem v době vidění filmu nečetl. Filmu by určitě prospěla delší stopáž a bohatší scénář - ten použitý nezvládá krásné audiovizuální stránce dodávat plnohodnotný podklad. Osekaným způsobem působí jak Veroničin obrat, tak i vztah doktora Thompsona s Mari, což sice neubírá celému dílu na funkčnosti, ale při jeho atraktivitě je to škoda. Úvodní sekvence je šestihvězdičková. (06.12.2011)

Melancholické rozjímání o smyslu života doprovázené perfektní muzikou, za kterou přidávám jednu hvězdičku. Tvorba Paola Coelha mě nikterak neláká (četl jsem pouze Alchymistu) a na tento film jsem se podíval, protože jsem byl zvědav, jak zvládne Sarah Michelle poněkud odlišnou roli, než zabíječku upírů. Zvládla ji myslím velice solidně, byť film občas lehce nudí, ale díky už zmíněné zajímavé muzice se jedná přeci jen o příjemný zážitek. (11.05.2011)

"Pravé já je to, co jste vy." Tak na to bych v životě nepřišla. Ještěže toho Coelha a jemu podobné servírovače instatního duchovna a předžvýkávače pseudohlubokých životních pravd máme, protože kdo ví, k čemu bychom se museli jinak uchýlit, třeba i k nedejbože samostatnému myšlení. Nehodlám vyvozovat nic z toho, že mu to milióny baštěj, on Faidřin přijímač rozhodně není poruchoprostej, ale nemůžu v duchu nepřirovnávat pocit coelhofilů, že v jeho dílech něco strašně zásadního objevili, k době, kdy jsem měla přiskříplý nerv, následkem čehož jsem se čas od času kácela k zemi a mužům z mého okolí stouplo sebevědomí, protože i ten nejnezajímavější mohl bez uzardění tvrdit, že se mi před ním podlomila kolena... Prostě tahle lovestory holky, která si myslela, že večeře o čtyřech chodech rovná se tři tuby prášků a láhev vodky, a kluka, co zřejmě studoval vyšší hereckou školu úchylnýho čumění u Edwarda Cullena (chtě nechtě jsem si vzpomněla na ten vtip: "Moje žena má v tomhle filmu hodně obtížnou roli. "Vždyť ani neotevře pusu." "No právě"), plná klišé, nicneříkajícího blábolení, melancholického drnkání a nejuhozenější sexuální scény, co jsem za dlouhou dobu viděla, se mě rozhodla vytočit celkově a svým pohledem na lidskou duši v krizi konkrétně. (16.07.2012)