Divergence

Očekával jsem cokoliv, ale osobitou variaci na postapokaliptický svět teda fakt ne. A udělalo mi to radost. Ten příběh mě fakt bavil a mám takový tušení, že na druhý díl určitě dorazím do kina. Sice mi ten příběh ze začátku připomínal příchod žáčků do Bradavic a jejich rozřazení do jednotlivých vrstev. Pak pro změnu trošku Hunger Games. Ale ve výsledku si to pořád udrželo svůj vlastní svět, který má na to, aby se dál rozvíjel a já jsem na to do dalšího příběhu dost zvědavý. Stejně tak mi udělal radost i Junkie XL, který připravil dobrý elektronický soundtrack i když ne úplně z jeho pera. Také se mi ale líbilo i to, že tvůrcům vyšla taktika nabídnout neokoukané tváře. No, prostě to u mě prošlo a teď je otázka, jak na tom budou další díly. (15.08.2014)

Divergentní jablko nepadá daleko od stromu, aneb romantický, leč sexuprostý postapo příběh o tom, že divergentní diverzantce není lehké se dostat pod sukně, natož do hlavy. Akční story o mírumilovném lidstvu, jehož mírumilovné frakce se vesele vyvražďují v boji o to, která z nich to s tím mírem myslí upřímněji. Též zábavný dokumentární pořad o výcviku mládežníků z kasty Neohrožených, s trestuhodně nevyužitým potenciálem společných sprch kadetů a kadetek! Plus poučný příběh špinavého rodinného prádla předsedy vlády Marcuse Eatona, aneb jak týráním a mlácením pánví Wok vychovat z divergentního synáčka statečného správňáka, kterému ani sebesilnější chemický roztok nevymyje mozek dočista do čista. Bohužel, Eaton junior byl sice kompetentní instruktor výcviku, ale též neschopný sexuální loudil, který ani za 140 minut filmu nezjistil, že dva divergentní jedinci opačného pohlaví, navíc k sobě konvergující, mohou být i tělesně kompatibilní, pročež Beátku ani neprubnul, což bylo frustrující. Nicméně to apokalypsou zplundrované, pošahaným způsobem „mírumilovně“ fungující velkoměsto, stejně jako výcvikový trenažér se sny a nočními můrami, to byly pětihvězdičkové zážitky, které si určitě brzo zopakuji! (22.05.2014)

Nápad fajn, ale ty jo, už dlouho jsem se nesetkal s tak špatnou režií. Filmu úplně chybí nějakej vzhled, nebo styl a to vede k tomu, že ke konci na všechno co se odehrálo zapomenete. Fakt mě to mrzí vzhledem k tomu, že o režii se staral Neil Burger, který je pro mě po Nedotknutelných a po Limitles jedním z top režisérů. Tady bohužel asi zaspal natáčení. Kniha může být zajímavá, ale i zde bylo hodně vidět, že se občas prostě nemyslelo na všechno a ne vše dává stoprocentně smysl. No, naštěstí pro mě to tedy držela hlavní postava (její jméno už si nepamatuju, vidíte to!) , která mi v podání Shailene Woodlay přišla jako jediná sympatická. Bohužel, na konci byla opět zabita naprosto debilním klišé, které tu prostě ani nemuselo být. Za mě slabší podprůměr (07.05.2019)

Film, ktorý dostojí svojmu názvu. Na jednu stranu sa tvári ako klasický teenagerský konzum, na druhú stranu sa v ňom skrýva niečo viac, ako témy humanizmu, či zaraďovania sa do spoločnosti. Len škoda že svet Veronicy Roth nedáva vôbec zmysel a jej kastovný systém by nemal šancu ustáť dlhšie časové obdobie. Čo ma bohužiaľ vyrušovalo v expozícii viac než dostatočne. Odhliadnuc od toho, však Divergencia nie je zlá, či už vďaka sympatickým hercom, aktívnej hlavnej hrdinke a atmosfére dystopického Chicaga. Tú režisér Neil Burger navodzuje umne, nemá problém s tempom a vie predať aj akčnejšie scény. Minimalistická a jednoduchá zápletka síce v závere dopláca na skratkovitosť, ale navzdory tomu filmu nemožno uprieť, že v rámci danej cieľovky v zásade funguje. 70% (24.07.2014)

Svět se změnil! Po veliké feministické válce zavládl mír. V něm došlo k boomu specifického filmového žánru, pracovně zvaného Poštěvobraní. Lidé byli rozděleni do pěti skupin. Na náctileté blbky, které se skrze dupání nožičkou či srdceryvné kukuče staly nejlukrativnější grupou, na jejich potencionální mrdálky, co s nimi v honbě za lizem konzumují podobné ,,divergence", vychcané producenty, bohatnuvší z dealování těchto patologických smrků, starce, co již ničemu nerozumí a na Oddané, oddané zkoumání fenoménů dneška. Protože já jednou škrob, navždy škrob, nezištně nasazuji zdravý rozum a spouštím kdejakou zhůvěřilost, abych poinformoval bližní. Tedy - Beatris, později jen Tris, je kravička, později jen hovado. V celém příběhu večerníčkovského typu rozpolceně civí, nic neumí, všechno dokáže, má více štěstí, než rozumu (ó, ale o kolik!), zubí se, bulí, opět vejrá, a když už má alespoň povyhrnout kamaše nad kotník, krmí svého modelingového geroje kecy typu ,,nechci nic uspěchat". Logika ve psí, stavba příběhu též, přesto je tato patlanice o kousek lepší, než vyšlá Jupiter. A horší než hladovýgejs, neboť Tris = obludnější tlama od Katniss. (06.11.2015)