Mrtví prezidenti

Takový ten klasický film o černoších pro černochy, který se pokouší o realističtější vyznění jejich nelehkého života na konci 60. let, kdy se hlavní hrdina po návratu z Vietnamu, rozhodne vyloupit obrněný vůz převážející peníze, aby uživil rodinu. Ve výsledku se ale jedná pouze o slušné, ale trochu utahané béčko. (02.05.2018)

Bolo pozoruhodné sledovať, ako sa rež. dvojica bratov Hughesových po svojom znamenitom debute Menace II Society, portrétom pekla geto džungle alias príbehmi ich životom veľmi známym, dokázala ladne presunúť a skočiť do tém, motívov a reálií inej generácie, inej sorty ľudí, situáciám im nie zžitým a koniec koncov z toho vyprodukovať priam až "benchmarkovú" snímku, akou Dead Presidents je. Mnohovrstevná sociálna výpoveď o stave černošskej spoločnosti zameraná na veteránov z vojny vo Vietname, o povojnových zmenách, o vplyve prílevu drog do susedstiev, no najmä o PTSD (točiť o ňom v 90s z pohľadu čiernych mariňákov bolo celkom dosť nadčasové). Kvôli širokému záberu nie je tak tematicky komplexný a nejde do úplnej hĺbky ako niektoré počiny z rúk Spikea Leeho, no odhliadnuc od toho skvostný výsledok. Z debutu sa zachováva násilnícky, krvavý trademark a nihilistický presah a pohľad na svet. Silný Clifton Powell, Keith David prekvapil a Larenz Tate absolútne žiaril. A tak R&B/soulovo a zmyselne naložený soundtrack nemal ani taký kráľ blaxploitation subžánru ako Shaft či Super Fly. Pre čisto černošský film budeš ťažko hľadať krajší kompliment. Veď čo je lepšie ako nočná jazda skazeným Bronxom v koženom Lincoln Continental s v pozadí hrajúcim opusom 'Walk On By' či 'The Look of Love' od Isaaca Hayesa? Asi nič... ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ "Fake-ass wanna-be preacher, no-members-havin' motherfucker!" (11.03.2023)

Povedený film a to v něm zrovna nehrají žádné herecké hvězdy. Asi šlo o to dobře trefit poměr scénáře s režií a to se tady podařilo. Ani jedno si nepřekáží. Scénář není předvídatelný a režie z něj dynamicky nasoukává a zase vyplivuje ven v pěkně neporušeném stavu jednu vrstvu za druhou vršící se do extrémních scén s nádechem nerealistického absurdna. Bratři Hughesové tedy už před léty dokázali, jaký mají talent, jak jsou draví a jak uměli rozvlnit stojaté vody filmové tvorby, až téměř kontroverzním dramatem rytmicky střídajícím ještě několik dalších žánrů v jednom. Film se sice nezařadil k jejich nejznámějším dílům, ale nechyběla v něm žádná podstatná složka dělající kvalitní film kvalitním filmem. 100% (19.12.2011)

Hughes Brothers touhle patlaninou, která mele dohromady vše, co se namane, debutovali a potvrdili, že jediné čím umí zaujmout je povedený vizuál. Herci jsou dobří a i první třetina před Vietnamem snese přísnější měřítko, pak ovšem černí bratři popustí uzdu svým fantaziím a tak trochu si hrají na Olieho Stonea. No a v poslední třetině už mi šla z chování hlavní postavy hlava kolem a celý nadějně rozjetý debut byl definitivně pohřben. Třetí hvězda navíc za Keith Davida a Freddyho Rodrigueze. Jako celek povrchní a naivní až běda... 50% (20.11.2011)

Vadilo mi neustálý střídání žánrů (drama, akční, válečný, horror, thriller, krimi) a z toho vyplývající ne příliš konzistetní děj. Docela mě zklamala i část ve Vietnamu, bojový scény byly slušný, ale ty prvoplánový gore prvky (hlava, zmasakrovanej mariňák) si mohli odpustit. Naopak bych vyzdvihl velice příjemnej soundtrack á la Tarantino. (17.05.2009)