Návrat idiota

Forman Saša jen líně drží opratě a vůbec není v jeho zájmu, aby ten komorní povoz dorazil do nějakého cíle. Pokud jim teda není, že se Lev Nikolajevič Lyškin zdařile etabluje do rolí idiotů.. Tesknou statičnost naplněnou všeříkajícím mlčením, lehkou absurditou a nic neříkajícím mluvením docela sráží opakování motivů (brnkání klavíru, spouštějící se krev z nosu, dobrotivě naivní výraz hlavního hrdiny). Mám pochopení pro nadšené ohlasy z doby vzniku, ale nějak neumím sfouknout prach manýry, co ulpěl na povrchu.. Vše nepodstatné shrnul v rámci České sody Čtvrtníček, když se infiltroval mezi známé trio bojkotující nízkou kulturu a kadeřnictví (Rejžek, Just, Petříček). Titulek „věnováno milošovi“ v úvodu Gedeonova filmu je pak takovým milým propojením.. (13.05.2022)

Tady pozor! To je moje. Návrat idiota pokládám za majstrštyk Saši Gedeona. Výborné! Zjevení jménem Pavel Liška, dokonalé scény u rodinného stolu, formanovská silvestrovská zábava a do toho Jirka Langmajer se svojí otázkou: kolik si jich měl? Často film nevídám, ale zařazuji jej okamžitě do svého vánočního playlistu. (05.02.2019)

Pro mě jeden z nejpředcenovanějších českých filmů tady na databázi. Začátek zbytečně natahovaný, hlavní část taková "nemastná, neslaná" a závěr se mi docela líbil. Dále Liška, o kterým si dovolím říct, že je jeden z nejlepších herců v dějinách České kinematografie mě tu nijak neoslnil. Aňa s Tatianou parádní. A co mě také dorazilo byl fakt, že dostalo Českýho lva na úkor Pelíšků. 40% (20.07.2011)

Saša Gedeon vykročil správnou nohou za úspešnou kariérou, ďalší podobný krok už ale neurobil. Návrat idiota je niečo ako malý európsky nezávislý festivalový film, v Čechách sa mu ale podarilo výrazne komerčne zabodovať, zrejme jemným českým laskavým humorom, bez ktorého prítomnosti by som sa kľudne obišiel. Nie, že by som sa snáď nezasmial, ale keď je v skoro každom českom filme....Návrat idiota je hlavne o hereckých výkonoch, tu nemám vôbec čo vyčítať. Melancholická komediálna dráma, prečo nie. (26.01.2013)

Jedna z mála příležitostí, při které si lze ověřit, že při dostatečně nápaditém a na úrovni zpracovaném scénáři, který režie ještě dále rozvine a povznese, může vzniknout film, který dá vzpomenout na nejlepší chvíle formování generace tvůrců šedesátých let. Ještě větším potěšením je výběr a kvalita výkonů herců nejmladší generace. Nelítostná konfrontace relativního rozhraní mezi psychickou normalitou a nenormalitou za ne normálních poměrů znesnadňuje jejich rozlišení. Děj položený do několika dnů kolem vánočních svátků a Nového roku postihuje mělkost charakterů, nestálost a povrchnost jejich citů a naznačuje východisko z tohoto marasmu na vývoji citů a názorů těch nejméně uspořádaných. Podobenství doby, která je opravdu až nezdravě vymknuta z kloubů a v níž nejblíž k lidství mají ti, kteří mu mají být ve své nesporné zmatenosti a neurčitosti nejvíce vzdáleni, zachycuje Gedeon s až překvapivou zralostí a jistotou. Pavel Liška hned při svém debutu dosáhl na vrcholnou úroveň; od té doby čeká na příležitost, která by ho k tomuto vrcholu alespoň přiblížila. Souhlasím s těmi, kteří považují toto dílo za zvlášť vysoko položenou laťku, na kterou se v české polistopadové a poprosincové produkci hned tak nedosáhne. Výčet nečetných výjimek, které na tuto úroveň dokázaly dosáhnout, toto pravidlo jednoznačně potvrzuje. (08.06.2008)