Buena Vista Social Club

Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line... (10.10.2005)

magický film. Nepateticky romantické zachytenie Kuby bez politizovania (politické narážky len dotvárajú tamojší kolorit, nie sú objektom komplexnejšieho pitvania) a s dôrazom na krásu obsiahnutú v civilnej každodennosti. Okrem dominantnej hudby, predstavujúcej tamojší najuniverzálnejší neúradný jazyk, vytvára silnú atmosféru filmu na rôzne podnety veľmi senzibilná, s kubánskym prostredím absolútne zžitá, udomácnená kamera, pracujúca ako objímka napĺňajúca sa až po okraj tamojším svetom, ktorý divákovi sprostredkúva v obrazoch evokujúcich atmosféru diel Matissa a Gaughina. (24.04.2014)

Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli. (23.11.2008)

Rozpadající se ulice hlavního města, kterými se prohánějí americké bouráky z 50. let a tu a tam nějaký ten moskvič, obrovské prázdné sály, kde si holčičky s úsměvem týrají těla baletní drezúrou a starý pán jim k tomu hraje na piano, domácí oltář sv. Lazara, všudypřítomné doutníky a nápisy hlásající, že revoluce je věčná, a to hlavní – mozaika osudů lidí, jimž dala hudba věčné mládí, pokoru, vnitřní klid, radost. Až by jim to jeden při vší té bídě záviděl. Tak honem, ať už hasiči vezou hadice, než Tule shoří celá ložnice! (13.06.2010)

jak už tady bylo správně řečeno, záleží na tom, jestli tenhle typ hudby máte rádi nebo ne. Já ano, takže to pro mě byl skvělý zážitek plný pozitivní hudby (hlavně písnička Chan Chan hned v úvodu mě přikovala nadšením do sedadla :), možná snad ten konec, kdy jsou v Americe - ten už je trochu přehnaný :( ale i tak - smekám klobouk před "stařeckým" elánem a schopnostmi! (11.04.2004)