Režie:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (více)Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (339)
"Nikdo ale zatím neuspěl zpíváním mírových eposů. Co je na míru tak špatné, že není tak inspirativní?" Existenciální mozkový červ. Manifest života ve vší jeho ponurosti a bezútěšnosti. Úchvatný hudební doprovod. Divácký a lidský zážitek. A ta "báseň" o dětech, respektive dětství... Jsem rád, že amíci ten remake pojali trochu jinak a nesnažili se o došlovnější převod, protože kdo ví, jak by to v jejich podání dopadlo. Takhle můžu mít skoro stejně rád oba filmy. ()
Bože! Největší umělecká onanie jakou jsem kdy viděl. Celá první hodina a čtvrt je vlastně o ničem a dala by se shrnout tak do 10 minut. A ta celková pointa taky neni zrovna z těch nečekaných a rozhodně mě ani nijak neosvítila. Ovšem musím vyzdvihnout krásnou vizuální stránku a kameru. Ty hnědobílý části mi obrazově trochu připomínaly "Stalkera." Strašně rád bych dal menší hodnocení, ale ono mě to kupodivu bavilo takže na tom asi něco bude. ()
(1001) Krásná "alternativní oddychovka". Když obraz prvně zbarevněl, myslela jsem, že radostí vyskočím až ke stropu. A to se mi líbí vždycky, znovuobjevování již objeveného. A nakonec si ještě začnu říkat, že Bruno Ganz fakt válí. S culíčkem byl k sežrání, v přebarevném obleku potom taky. Jo. Tohle mi prostě sedlo. ()
Žijí mezi námi. A naslouchají tomu, co v duchu říkáme, docela potichu, sami sobě. Kolikrát jsem si vzpomněl na letmý dotek na rameni někoho, kdo se cítí sám, kdo na sebe bere všechnu tíhu světa, nebo aspoň neporovnatelně víc, než dokáže unést, dotek plný porozumění a přijetí, který část té přílišné tíhy v tom správném čase dokáže z těch ramenou sejmout. Kolikrát jsem ten dotek sám pocítil? Film, který říká věci, které jen tak nějaký film nedokáže. Ukazuje, nebo spíš dokazuje, že existují; a že jinak, bez nich, by to ani nešlo. Zkuste se ohlédnout, až jednou nebudete vědět, kudy kam, až už budete beznadějně unavení z toho, jak moc se snažíte najít cestu ven… (psáno v den, kdy jeden z těch mála, kterého jsem viděl na vlastní oči, odešel někam, odkud na nás uvidí ještě lépe…). ()
O existenci tohoto filmu vím minimálně od roku 2002, kdy Rudiš literárně debutoval knihou Nebe pod Berlínem, jejímž názvem Wendersův film parafrázoval. A celé ty roky jsem kolem něj chodil a stále si nebyl jistý, jestli ho vlastně chci vidět. Když jsem se k tomu po nekonečném váhání konečně odhodlal, zklamaně jsem seznal, že kdybych ho dál ignoroval, o nic bych nepřišel. Filmu asi nelze upřít jisté formální kvality, jako je krásná kamera, působivé lokace, výborné obsazení, apod., ale osobně jsem ho celý spíše protrpěl. A nevytrhne to ani výskyt Nica Cavea - snad proto, že ten už mě taky tolik nebere jako dřív. Celý ten lyricko-éterický háv, na němž se tento film vznáší, jsem osobně shledal nesnesitelným - a zoufale banálním. Lidem, kterým se tento film líbí, to upřímně přeji, ale osobně se k nim bohužel řadit nemůžu - a ze všech Wendersových filmů, které jsem kdy viděl, mě tento jediný téměř zcela minul. Stane se - snad kdybych film viděl za jiných okolností a v jiném rozpoložení... i když, ne, asi moc nevěřím, že by se mi to mohlo někdy líbit. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (27)
- Na motivy filmu vzniklo i několik divadelních představení, například v Newcastlu, Kodani či Amsterdamu. (skudiblik)
- V závěru se objeví věnování ("Všem někdejším andělům, zvláště pak Yasujirovi, Francoisovi a Andrejovi"), ve kterém jsou zmíněni režiséři Yasujiro Ozu, Francois Truffaut a Andrej Tarkovskij. (ČSFD)
- Film bol okrem iného inšpirovaný aj poéziou Rainera Maria Rilkeho. (unclejack)
Reklama