Nebe nad Berlínem

Tak tenhleten film prošel mimo mě - bohužel. Vždycky jsem ho chtěla vidět, všichni na něj pěli chválu.. a tak jsem se na něj opravdu těšila. Ze začátku jsem jen čekala na to, kdy film začne; na chvíli, která by položila dějovou linku, nějaký zvrat, který by si vyžádal příběh, domýšlení příběhu, ovšem po hodině a půl mě to přestalo bavit a začala jsem vyhlížet konec - cestu domů - měkkou postel. Ano, je to špatné, ale na Nebi nad Berlínem se mi konec líbil ze všeho nejvíc, ten pocit vysvobození ze zajetí mrňavého sálu, ve kterém bylo pár lídí, kteří mě mohli kdykoli vidět skoro usnout(!!!). Nejenže jsem vůbec nezjistila, oč filmu kráčí a proč se tak viditelně snaží hrát si na film vysoce umělecký a svými monology dohnat diváka k šílenství, ale navíc mi těch dvou hodin strávených v kině bylo trochu líto. Vím moc dobře, že je tohle jedno z převratných děl, které píše dějiny, ale mně se prostě nelíbilo. Nemůžu si pomoct. (10.06.2004)

Myšlenky proudí jedním směrem, myšlenky proudí opačným směrem. Dotknou se letmo, zasáhnou hluboko, navodí trudnomyslnost, tu vystřídají radostí ze života, bezbřehým optimismem. Při mé nynější zálibě v nadčasových knihách Josepha Campbella jsem byl zasažen desetinásobnou silou. Nebe nad Berlínem budu navždy počítat mezi v jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků. Takový, u kterého se nedá mluvit o prožitku ve formě profánního diváckého "tak jsem to konečně viděl", ale rovnou o duchovním vytržení, epifanii. (08.10.2008)

Kdo z lidí nesní o tom stát se andělem, okusit všeobjímajícího nadhledu a nebývalé perspektivy. Většina teologů vám však řekne, že andělé nám závidí. A tento film nám ukáže proč! Lidský život snad tím nejlaskavějším možným způsobem - jeho teplo, jeho cit, jeho chuť, jeho tvar, jeho vůně, jeho BARVA, přátelství, vzpomínky, smutek a hlavně LÁSKA. Film se snad nejlepší zvukovou stránkou, co jsem kdy viděl/slyšel - ať co se týče nádherné hudby nebo i neskutečně hluboké ustavičně se řinoucí filosofie, jež vás mimojiné zbaví předsudku, že němčina není krásný jazyk. Osobně si myslím, že síla těchto slov musí působit snad i tehdy, když z nich významově nepochytíme ničehož nic. Film vám dá odpověď na otázku, co je tak poetického na Columbovi i čím se trápí váš anděl strážný. Bez nadsázky vrchol filosofického filmu nejen osmdesátých let. (16.08.2005)

Kdesi som sa dočítal, že je od užívateľa nekorektné, ako hodnotí alebo dokonca komentuje film, ktorý nedopozeral do záverečných titulkov. Vyvstáva otázka, čo robiť, ak je film nepozerateľný. Pretože práve takto ja vnímam Nebo nad Berlínom. Považujem ho za audiovizuálne tlachanie, ktorého autor predpokladá, že dezorientovaný divák bude film označovať ako artový počin, len aby nevyšlo najavo, že mu nielen nerozumie, ale ani sa mu nič z neho nepáči. Takto ja nefungujem a preto mi ostáva jediná povinnosť oznámiť, že jediná hviezdička patrí Brunovi Ganzovi. (11.06.2023)

Lidi na tohle musíte ZPOMALIT! Trochu chápu některá nízká hodnocení - film má docela pomalé tempo vyprávění, je prokládán verši a dlouhými zamyšlenými monology jednotlivých aktérů příběhu "pro sebe". Ale právě tohle je na tom to krásné a geniální - to mě práve vtáhlo do filmu a už nepustilo - to pomalé a vlídné (přitom silné) navození atmosféry. Nádherné obrazy (Marion jde ze zkoušky v cirkuse), skvělá hudba (City and the crime, Cave), ale hlavně skvělá atmosféra (autentický Berlín ještě před pádem zdi) - tento film je pro mě kultovním zážitkem a budu si jej pouštět celý život. Musím ještě pochválit výkon Petera Falka, sám sebe zahrál opravdu hezky. ) Magické dílo a můj nejoblíbenější film (momentálně .)) 10/10 PS: snad nejlepší pasáž je ta, ve které se anděl Damiel snaží pomoci zraněnému motocyklistovi a vnukne mu představu básně, ve které básník zřejmě vyjmenoval nejkrásnější věci na světě - tato část mě naprosto dostává... (18.10.2005)