Dalších deset minut

Jakou rychlostí pro člověka plyne čas? Plyne rychle či pomalu? Jsou chvíle, kdy se jedna jediná minuta vleče jako celá věčnost; a jsou chvíle, kdy celé dny letí rychlostí blesku. Tento rozličný pohled na čas si vzalo na mušku sedm nezávislých filmových tvůrců a společnými silami vytvořili první část projektu DALŠÍCH DESET MINUT. Každý z nich se tohoto úkolu zhostil po svém a každý různě úspěšně. Na projekt DALŠÍCH DESET MINUT lze nahlížet přinejmenším ze dvou úhlů: 1. divák na jednotlivé příběhy nahlíží jako na zcela samostatné příběhy, které nemají žádnou vazbu na příběhy další; 2. divák nahlíží na tento projekt jako na celek, v němž je mnohými způsoby popsáno různé chápání a plynutí času (celý projekt se tak v tomto pojetí stává více než pouhým souhrnem sedmi příběhů – síla jednotlivých příběhů se v tomto případě nesčítá, ale násobí). Zvolený úhel pohledu již zůstává na osobní volbě každého diváka; zároveň však tento úhel pohledu ovlivňuje celkový pozitivní/neutrální/negativní pocit z projektu. Poznámka: v první části projektu DALŠÍCH DESET MINUT hraje důležitou roli zvuk trumpety. Ta do značné míry dokresluje zadumanější atmosféru tohoto kolektivního díla sedmi nezávislých tvůrců. (05.09.2003)

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. (02.02.2011)

Pravda, že žádný veliký smysl v tomto filmu nevidím, než nápad na spojení všech těch režiserkých géniů do jednoho celku, ale budiž... Kaurismakiho minimalistycká kreace je (z mého pohledu jako vždy) za tři, plný počet bodů si zaslouží především Jarmusch (který je bez diskuze, jeho deset minut pausy herečky je neodolatelných) a naopak Spike lee je filmař, kterého mám rád, a o to větší zklamání jsem cítil z jeho politicky angažovaného pseudodokumentu, který je sice zručně natočený, ale nudí, nudí... nudí. Wenders využil deset minut k filmařsko, vizuální exhibici, čili zahodil šanci na krátký film, ktrerý by mohl něco zdělit... škoda... celkově tedy nevyrovnané, ale minimálně dvacet minut perfekntí zábavy (pokud holdujete Kaurismakimu, tak třicet) film jistě má. (19.10.2005)

Rozhodne se tenhle "film" neda hodnotit jako celek, protoze krome tema cas a zvuku trumpety mezi jednotlivymi pribehy je nic moc nespojuje. Snad jen jeste jedna vec, a to, ze jsou vsechny zajimave. Aki Kaurismäki vypravi o tom, jaka rozhodnuti se daji ucinit za 10 minut. Je to takove o nicem, ale svizne a s dobrou hudbou, takze 3*. Víctor Erice zvolil cernobilou barvu a to pridalo na pusobivosti, presto vlasne nevim o cem to melo bejt, prislo mi to jako nudnej den na vesnici, dokud se nestala nehoda. V tomto pripade krvacejici dite. Tahle povidka je hodne napinava, protoze az do konce nevite co se vlasne stalo. 3*. Werner Herzog vypravi o tom, jak muze zasah lidi do domorodych kmenu zapricinit jejich vyhubeni. Tahle cast pusobi skoro az dokumentarne, je zajimava, ale bohuzel pak se tam nejake sceny nekolikrat opakujou a zacnou bejt otravne, navic reziser zvolil spatnou hudbu. 2*. Jim Jarmusch - na tuhle povidku jsem se docela tesil, ale nakonec to nic extra nebylo. Je to o tom jak filmova hvezda nema ani chvilku klidu a i pri pauze ji otravujou lidi. 3*. Wim Wenders - dalsi povidka, na kterou jsem se tesil a tahle nezklamala. Chlapek co se predavkoval ujizdi do nemocnice skrz poust a ma halucinace. Je to svizne, po vizualni strance super a i hudba je fajn. 4*. Spike Lee - neco jako dokumenty od Michaela Moorera. Podle Spike Lee vyhral Bush volby jen kuli spatne pocitanym hlasum a nejakejm problemum s televizi a soudem. Rozhovory se v rychlem tempu stridaj a je to vcelku zajimave, ale takovyhle politicky zalezitosti nemam moc rad, takze 3*. Kaige Chen - tato posledni povidka me moc mile prekvapila. Narozdil od ostatnich mi to prislo jako komedie. Melo to dobry napad, bylo to vtipne a zaroven smutne, fakt se mi libila, takze 5*. Ve vsech 7 povidkach se neda mluvit o hereckych vykonech, protoze ti herci sou tu takovou chvilku, ze nic nestihnout predvest, presto mi vsichni prisli v pohode. Celkove davam lepsi tri hvezdicky, protoze i kdyz se vsichni reziseri snazily neco sdelit, nijak zvlast to na me nezapusobilo. (01.10.2005)

Aki Kaurismäki **** před cestou na Sibiř je potřeba udělat spoustu důležitých rozhodnutí // Victor Erice ** poklidné parné odpoledne s nepříjemným probuzením // Werner Herzog **** co zbylo z kmene lidí, kteří ještě před dvaceti lety žili jakoby v době kamenné a jak se vypořádali s nahlédnutím do současného světa? // Jim Jarmusch **** kratičká pauza během natáčení, stereotyp a nuda filmařské každodennosti // Wim Wenders ***** dospělé sušenky v množství větším než malém dokáží natropit pořádnou šlamastyku // Spike Lee ** stačila trocha času a pár hlasů navíc a po Bushovi ml. by ani pes neštěkl // Kaige Chen *** srdce zakořeněné jen na jednom místě, ze kterého se nám nechce utíkat (stěhovat) (16.12.2012)