Dalších deset minut

Hlavní slabinou je kolísavá kvalita jednotlivých desetiminutovek. Vítězové s plným počtem bodů pro mě jsou Wim Wenders (vizuální lahůdka) a Kaige Chen (nápaditá a vtipná lahůdka), 4* si zaslouží Jim Jarmush (nejvýstižnějších 10 minut), 3* Werner Herzog (zajímavé, dokumentárně poučné), 2* Aki Kaurismäki (zvláštních 10 minut) a Spike Lee nic, protože jsem jeho příspěvek nechtěl pochopit a vůbec mě nezajímal (ostříhal jsem si u toho nehty). (10.10.2005)

Jakou rychlostí pro člověka plyne čas? Plyne rychle či pomalu? Jsou chvíle, kdy se jedna jediná minuta vleče jako celá věčnost; a jsou chvíle, kdy celé dny letí rychlostí blesku. Tento rozličný pohled na čas si vzalo na mušku sedm nezávislých filmových tvůrců a společnými silami vytvořili první část projektu DALŠÍCH DESET MINUT. Každý z nich se tohoto úkolu zhostil po svém a každý různě úspěšně. Na projekt DALŠÍCH DESET MINUT lze nahlížet přinejmenším ze dvou úhlů: 1. divák na jednotlivé příběhy nahlíží jako na zcela samostatné příběhy, které nemají žádnou vazbu na příběhy další; 2. divák nahlíží na tento projekt jako na celek, v němž je mnohými způsoby popsáno různé chápání a plynutí času (celý projekt se tak v tomto pojetí stává více než pouhým souhrnem sedmi příběhů – síla jednotlivých příběhů se v tomto případě nesčítá, ale násobí). Zvolený úhel pohledu již zůstává na osobní volbě každého diváka; zároveň však tento úhel pohledu ovlivňuje celkový pozitivní/neutrální/negativní pocit z projektu. Poznámka: v první části projektu DALŠÍCH DESET MINUT hraje důležitou roli zvuk trumpety. Ta do značné míry dokresluje zadumanější atmosféru tohoto kolektivního díla sedmi nezávislých tvůrců. (05.09.2003)

Nemohu bohužel hodnotit do plných, i když některé snímky by si to zasloužily. To ovšem nemění nic na tom, jak se potvrzuje pravidlo: jiný kraj, jiný mrav. O tom nás totiž režiséři těchto povídkových snímků dokázali přesvědčit v pouhých deseti minutách, které nejenže mají hloubavou myšlenku, ale zároveň jsou umně promyšlené tak, aby si divák našel to, co je jeho kraji blízké. Ze všech bych vypíchla snímek Víctora Erica za jeho neskutečně zajímavou, ponurou a depresivně pomalou atmosféru a prostředí, dále Kaiga Chena za jeho představivost a sladce příjemnou tečku, Wernera Herzoga za pravdivý obraz toho, jak hrozná katastrofa se za 10 minut může stát. Bohužel povídka Spika Lee mi přišla vytržená z kontextu celého snímku a Wenders mě malinko nudil. (02.02.2011)

Na povídkových projektech více režisérů se často svezou na vlně těch úspěšnějších a zvučnějších jmen ta méně zdařilá dílka. V tomhle případě je všech sedm příspěvků na vyrovnané vysoké kvalitativní úrovni, nejvíc mě baví rozeznávat rukopis jednotlivých režisérů. Povídky jsou výtečné všechny, pro mě osobně nejvíc ta od Victora Ericeho. (11.02.2011)

Víctor Erice a Kaige Chen. To sú mená, ktoré si budem pamätať. Verím, že sa stretneme v podobe plnohodnotného dlhého filmu. A u ostatných filmov aspoň ich 10-minútová dĺžka spôsobila, že som sa u nich nestihla veľmi nudiť. Čo všetko sa dá za 10 minút? 11 minút trvá priemerný sex. Za 10 minút sa môže skončiť život ledva narodeného dieťaťa. A ešte niečo. Herzogov dokument z pralesa so mnou zamával kvalitne. Tempus fugit, čas plynie... (09.08.2017)