Ten, co tě sleduje

Zajímavý nápad zabitý kupou nelogičností a nerealistických momentů (už jenom ten hacker, co se dokáže dostat snad do všech elektronických zařízení na světě...). Asi takhle - prvních zhruba 25 minut se to docela dá, nějaká atmosféra tam je, akorát už tady máme toho hackera, který se dostane snad do všech kamer na světě. Jenže pak se z toho stane naprosto přestřelená nerealistická akční blbost, kde čím blíže konci film bude, tak budete jenom nechápavě kroutit hlavou, že to tvůrci myslí vážně. Navíc to jako celek postrádá pak nějaké napětí, takže je z toho pak jen nudné čekání na to, kdy už bude konečně konec. Jako celek mi to vychází na 2*, ale ztrácet s tím čas nemá smysl. Btw, mají v tom Španělsku nějakou jinou píseň než Ghost Rider od Suicide? Za poslední týden jsem ji slyšel už ve třech filmech. (29.06.2019)

Čekal jsem horor. Horor to není ani náhodou, ani akční, ani krimi, pouze slabý Thriller. Začátek byl velice slibnej, rozjede se to vlastně hned od prvních minut, takže se vůbec nenudíte (velký +), ale postupem času, přicházíte na to, na jakou hovadinu to vůbec koukáte. Příběh strašně nereálný, Frodo Pytlouš celkem nic moc, od Sashy jsem čekal, že předvede něco ze své bohaté kariéry, ale ukáže slabě pouze cecky, no a závěr byl se vším tím odhalením strašně blboučký. Hvězda za zpracování, druhá za tempo. 35% (22.09.2018)

Ale, ale... To se nám tu zase sešel sraz hnidopichů a rejpalů. Sice trochu chápu, kam tou kritikou většina míří, ale žádný výrazný průser Open Windows není. Rozhodně ne. Od španělského mača Nacho Vigalondo jsem kdysi spatřil velmi poutavý časo-smyčko-motanec Uvězněni v čase, který sice místama pozbývá smyslu, ale dokáže udržet pozornost. Také se vyznačuje jakousi laciností nebo spíš tím, že ve vás zanechá pocit rozpačitosti - dojem z celého snímku může stoupat strmě dolů a paradoxně nahoru zároveň při určitých scénách. Béčkovostí bych to těžko nazval, ale možná nedotažeností. Ty samé dojmy z filmu jsem registroval u Open Windows. Nacho je ale sympaťák a věřím, že své filmy dělá se zápalem. Ostatně do jaké míry se zde jedná o nelogičnosti musí posoudit každý sám a já s tím kdovíjaký problém neměl, natož chuť to řešit. Film jsem si dost užíval a na fantazii autora s vervou přistoupil. Musím podotknout, že Open Windows mě dokázalo bavit od začátku do konce a nepostrádal jsem v průběhu silné napětí. Z tohoto důvodu se nebojím jít s hodnocením výše, než je tu obecně prezentováno, i když bych klasickou trojhvězdu šoupnul. (13.08.2015)

Neuvěřitelně meta záležitost, u níž se obávám, že minimálně jedna z jejích rovin zůstane alespoň zčásti takříkajíc ztracena v překladu. A to bohužel hned ta nejočividnější a nejšťavnatější. Jen těžko bude náhoda, že v Open Windows hraje právě Sasha Grey, která koná určité povědomé věci, kariéra její postavy se nachází přesně v tom bodu, ve kterém se nachází a zároveň ve filmu vede kratičký telefonát s kamarádkou, jež jí říká: This is a critical moment in your career. You can’t blow this. The media is just waiting for you to fuck up again (a následuje ještě několik souvisejících vět). Slova oné kamarádky (respektive vykutáleného scenáristy) jsou volena velmi chytře a dvojsmyslně, čímž zřejmě mají odrážet buďto skutečnou touhu skutečných fanoušků Sashy Grey nebo - což je podle mě ještě pravděpodobnější - naopak její obavy (záleží na tom, z jakého úhlu se rozhodnete si ten monolog/dialog interpretovat). Za další z toho kouká satira dnešní všudypřítomné technofobie a paranoie, kdy si spousta lidí myslí, že právě oni jsou tak významní, že je někdo sleduje (v kontrastu k absolutnímu cynismu, když naopak oni sledují soukromí jiných). Určitě tu ta možnost existuje a dá se v případě potřeby použít (u recidivistů či jiných pochybných existencí), ale představa, že například tajné služby špehují řadové občany skrze telefon či webkameru případně Microsoft všechny své zákazníky, kteří vlastní některou z jejich konzolí a zároveň senzor Kinect, je poměrně absurdní. Že se opět jedná o evropsko-americkou koprodukci a že v ní opět hraje Elijah Wood tak trochu podivínského a zakřiknutého asociála jako v předloňském Maniakovi, a je instruován ke konání něčeho, co konat nechce jako v Grand Piano už je jen třešničkou na dortu. Ten kluk si vážně umí vybírat projekty jako nikdo jiný. Není to ani zdaleka dokonalé, ale je to dokonale uvědomělé, v některých momentech řekl bych až vysmívající se žánrovým filmům s jejich vševědoucími hrdiny a záporáky, kteří jsou přesto vždy o krok napřed (přičemž jediný, kdo je doopravdy napřed, jsou samotní autoři). Navíc si tvůrci s diváky neustále hrají a nebojí se jim připomínat, že jde jen o film (hudba k navození patřičné atmosféry nehraje pouze nám, ale i hlavní postavě a když ta se rozhodne ji vypnout, tak je prostě ticho; vidíme „nesmyslné“ záběry na oběť z kufru vozidla). A za to si zaslouží, abych jejich dítko mírně nadhodnotil a přihodil mu tu dejvickou čtvrtou hvězdu. 75% (02.10.2014)

Ďalší zo série webových/FB/četových trilerových hororov (Odobrať z priateľov, The Den). Úvod je strašne nezáživný, po dvadsiatich minútach som mal chuť vypnúť televízor a kábel do elektriky si omotať okolo krku a dobrovoľne sa zaškrtiť. Potom sa to našťastie MIERNE rozbehlo a malo to niečo do seba. I atmosféra opustených nočných ulíc fajn, Elijaha Wooda to evidentne v tomto ohľade dosť láka (Maniak). Scenár bol však absolútne hrozný, jeden debilný zvrat striedal ešte debilnejší a priznám bez problémov, že som to vôbec nepochopil. Takisto ma negatívne zaujalo vyobrazenie polície a jednotky SWAT – aby takýmto profesionálom v jednom ľudoprázdnom nočnom meste na aute utekal jeden civil, je neakceptovateľné. Páči sa mi, že Elijah (zároveň producent filmu) po mega-úspešnom Pánovi prsteňov nestratil sám seba a vyhľadáva práve takéto malé filmy. Škoda len, že nie sú dobré. (04.03.2017)