Kohout na víně 2

Jste již namlsaní schématických, politicky korektních amerických rodinných komedií? Zkuste změnu od studených čumáků z Říše. Film, který vás přejede, jak Wehrmacht Polsko. Nástup, tedy prvních 20 minut, je konverzačně-situační Blitzkrieg, který je, nejen rychlým střihem, blízký francouzské komediální škole, střed filmu zvolní a rozvine frontu na více charakterových linek, aby si divák vydechl a nechal se ukolébat jako Stalin před Barbarossou a nakonec polní maršál Gud... eee tedy Schweiger svede všechny linky k očekávanému cíli. Jako velmi milé překvapení nakonec však nezakončí své dílo patetickým happyendem americké komediální školy, ani tragikomickým koncem školy české, ale prostou alegorií na happyend divákovi vnutí realitu, že život je takový jaký je, a pokračuje si dál po svém i přes plány naivních "generálů - plánovačů". Nutno dodat, že Schweigerovi funguje všechno. Charaktery, herci, chemie mezi nimi, scény staví nenuceně a nejde za neočekávaným zvratem za každou cenu. Hluchým míst je ve scénáři minimum. Na kameru, byť z počátku trochu divokou, se dá lehce zvyknout. Režii nic nechybí. Chemie mezi Schweigorvými funguje brilantně a malá Emma nám roste nejen do krásy, ale taky do herectví. Po tomto filmu musím i já uznat, že Til nám z akční mlátičky vyrostl do všestranného filmového umělce, který dokáže vymanit své filmy z omezení dané úzkým jazykově-kulturním prostorem německy mluvících zemí. Proto, i přes drobné nedostatky nemůžu jinak než doporučit a samozřejmě za pět. Viděno v originále se slovenskými titulky. (08.10.2013)

Dvaja ockovia a ich trampoty s dcérou, ktorá od prvého dielu povyrástla, a ďalším dieťaťom, ktoré už nie je ich spoločné. Príbeh je občas zabavný, ale často nie je, a skĺzava do prázdneho tliachania. Prípadne ešte horšie, keď deti rozprávajú neprirodzene dospelo a pridávajú perverzné vtipkovanie, to už bolo príliš. (30.01.2017)

Škoda, že postavy, které Til Schweiger sám sobě píše, jsou ve všech filmech jako přes kopírák, i když to o něm jistě mnohé vyjadřuje. Škoda, že není stejně dobrý scenárista jako herec a že příliš tlačí na pilu ve snaze být vtipný, přestože mezi řádky člověk najde spoustu pravdivých či hlubších momentů, které v té hlušině nezapadly. Za ty roky, co sleduju jeho filmy, jsem si uvědomila, že z trapnosti většinu příběhů z produkce Barefoot Films vytahuje krom příjemných soundtracků a sympatických herců jen a pouze Schweigerovo solidní charisma. A to je žalostně málo. (30.11.2013)

Kohout na víně s pořadovým číslem jedna byl v pohodě, tak jsem si říkal, proč bych nedal dvojku. Dvojka byla vlastně taky v pohodě. Jenom jsem si říkal, proč tam ten Til sere všude muziku, kolikrát i do scén, kde nebyla potřeba. Bylo to místy dost hudební. Možná ten film ve výsledku přinesl víc hudební zážitek než herecký, protože snad prvních 20 minut v jednom kuse hrála nějaká dynamická muzika a byl dost velký problém se z ní nějakým způsobem vyhrabat. Je tedy pravda, že se to nakonec povedlo, ale stejně si o kohoutovi budu myslet svoje. Maso má děsný a ani víno ho nezachrání. (29.12.2013)

Til Schweiger je jako herec v pohodě, ale jako scénárista tentokrát vyhořel. Zatímco jednička byla zábavná a držela jakžtakž pohromadě, tohle už je vysloveně vztahová slátanina, plná ne vtipných, ale nesmyslných zvratů či náhod. Největší problém jsem ale měl s dětskými dialogy. Autorova představa, jakým způsobem se chovají devítileté děti, je pořádně mimo mísu. Sexistický monolog od malého kluka, jaký by se možná dal očekávat od zhýralého třicátníka, byl hodně nevhodný a trapný. Takhle to dopadá, když dospělý dá dětem do úst věty, které by samy nikdy neřekly, protože uvažují a komunikují jinak. Výsledek je tristní. O příběhu mluvit nelze, ten v podstatě neexistuje a film byl zjevně natočen jen proto, aby nějak pokračovala jednička, i když nikdo zjevně nevěděl jak. Situaci zachraňuje pár vtipných momentů a příjemná hudba. Nicméně se nemohu zbavit pocitu, že se jedná o omyl a naprosto zbytečný film, který kdyby nevzniknul, nebyla by to žádná škoda (15.05.2014)