Dobrodružství Barona Prášila

Terry Gilliam měl jednou, poprvé a asi taky naposled, slíbený velký rozpočet. Ten překročil, ale tak už to chodí. Výsledkem byl (nejen) finanční průšvih. Myslím, že při točení tohoto filmu Terry zapomněl, že tajemství jeho stylu spočívá v užití působivých ale v zásadě velmi jednoduchých filmových triků. Dnes už to ví: Ze všech hovorů s Terry Gilliamem na LFŠ mi utkvěl jeden, v němž říkal, že nemá rád filmové triky, jež jsou tak dobré, že vypadají jako skutečnost. Když vypadá trik jako skutečnost už vás neudiví ani nechytí za srdce. Je to prostě skutečnost, no a co? Kouzlo Gilliamových filmů spočívá ve spojení kafkovské intelektuální hloubky s dětskou naivností. Baron Prášil vypadá prostě příliš draze, aby to byl Gilliam. Chyba není ve scénáři, ani v nápadech, ale v příliš mnoha penězích, jež někdo vrazil do filmu. Ale není zase až TAK špatný ! Jenom už to není Terry. Stal se z toho průměrný film pro děti. A pro Gilliama noční můra - ukázka všeho toho, čemu se má v budoucnosti vyhnout. Skutečnost, kterou mu producenti nikdy nepřestanou předhazovat. Být režisérem to znamenáí zejména trpět (odpovědností). (05.11.2004)

Vizuálně je to rozhodně zajímavý film, ale popravdě mě ta Gilliamova vizuální stránka věci tolik nebaví. Ne, když ten příběh není tak zajímavý, aby mě film ohromil jako celek. A právě tohle se mi stalo s filmem "Dobrodružství Barona Prášila". Vizuálně zajímavé, krásné triky a masky, ale celkový dojem je rozmělněn nezajímavě podaným příběhem. (21.02.2015)

Tak strašlivé zklamání jsem dlouho nezažil. Můj oblíbený režisér Terry Gilliam si vybral velmi slabou chvilku a natočil příšernou obludnost, ze které se mi málem udělalo špatně. Ve srovnání s českým Baronem Prášilem je tohle tak ubohé, že kdybych nevěděl, že si Gilliam spravil renomé dalšími filmy, tak bych mu asi poslal pár dolarů na přilepšenou, jelikož bych logicky usoudil, že režisér takového skvostu už nenatočí ani infantilní reklamu na Křupy-křup.Jen ze soucitu jsem film nezařadil do odpadu. (18.07.2002)

Když Prášilovi chybí prostor a budování atmosféry, je něco v nepořádku přes nespornou řádku vizuálních nápadů. Navíc ani charakter hlavní postavy a poselství příběhů (pocta O.Víznerovi za divadelní zpracování divadla ABC) nevyznívají jinak než jako trochu samoúčelné filmaření. A když navíc chybí přidaná hodnota jako v případě dialogů od Brdečky a Kainara, poznáváme jen další, rozšířenou variantu skečovité pythonovské práce v televizním stylu. 2-3* (28.12.2012)

Sice mám mnohem radši ty Gilliamovy filmy, kde je imaginace ve službách dalšího sdělení a neodkazuje tak nějak sama na sebe (Brazil, Král Rybář, 12 opic), přesto mě jeho Baron Prášil po počátečním váhání vtáhl do děje a dal mi znovupocítit prostor nevázaného dětského fantazírování. Vizuálně skutečně rozmařilý počin, který obsahově místy pokulhává (prakticky stejná zápletka z Měsíce i Etny), jako by v baronových báchorkách občas příliš převážilo chlubilství nad invencí, s prostinkou, nicméně přehlednou dějovou kostrou a příběhem, který nakonec i svým poselstvím zasáhne víc než zmatené eskapády Gilliamova posledního filmu (Imaginárium dr. Parnasse). (06.02.2011)