Prokletí žlutozeleného škorpióna

Woody zkusil zase trochu něco jiného a přestože mu pokusy odklonit se od vztahových neurotických konverzaček ne po každé vyšly, tenhle - parádně podmalovaný jazzem - se povedl. "Jste krásná sexy žena a v určitém úhlu vypadáte jak mladý Mussolini" - na takové a podobných hláškách v perfektně vypracované pointě stojí ohromně svěží film o tom, jak se "vopelichanej šmírák" a "studená mrcha" nenáviděli a zamilovali a přitom stačilo říct jen "Konstantinopol". (13.08.2005)

Woody Allen nám Prokletím žlutozeleného škorpióna ukazuje, že se nebojí vstoupit ani do divokých vod situační komedie. Samotná zápletka filmu se od ostatních Allenů velice liší. I když snímek není tentokrát zaplněn dialogy – čehož si velice cením, protože jsem mohl u filmu přemýšlet co se to vlastně děje – tak jak bychom čekali, jsou to právě ony, co mu dodávají jeho komedičnost (kromě zde již zmíněných třeba: „Pokud zemřu, řekněte balzamovačům, ať mi zanechají úsměv...“). Kromě skvělého scénáře opět spatříme dobré herce, zvláště samotný režisér však překvapí. Woody Allen totiž opustil svou tradiční koktavost, za což si zaslouží velikou pochvalu, protože tento herecký styl mi vyhovoval daleko více. Další, ne ale tolik razantní změnou, prošel hudební doprovod. Místo starých známých retro tónů k nám z bedýnek vystupuje o kousek modernější změna. A možná je to právě jeho netradičnost, co mě tolik zaujalo, vlastně Prokletí žlutozeleného škorpióna byl první Allen, který mě opravdu chytil a nedovolil mi ani jednu maličkou myšlenku na přepnutí televizního kanálu. (27.12.2005)

Roztěkaný slídil z pojišťovny a odbornice na efektivitu z tamtéž pod nefritovým vlivem Charlese Emersona Winchestera III. (a nakonec i lásky).. Chytrý námět, noirová pomrkávání, pichlavé škádlení mezi ústřední dvojicí (Helen Hunt je skvělá), nicméně na poměrně krátkou stopáž i docela dost přešlapování na místě. Ač na tom byla založena většina hašteření, Allen se do role typologicky vůbec nehodil. Byl stejně uvěřitelný, jako by se v trenýrkách postavil do ringu Apollu Creedovi.. (24.10.2014)

Opravdu nemám nic, co bych mohl vytknout. Všechna ta Allenova těkavost je jednoduše geniální ("I hate her just like I hate that German chancellor with the moustache."). :) Vzájemné provokace s Helen Hunt jsou neskutečně vtipné! Myslím, že jsem jeden z lidí, co přichází filmům Woodyho Allena (i samotnému Woodymu) na chuť. :) (15.09.2006)

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno! (18.02.2006)