Tom na farmě

Opět se ukazuje, že někteří diváci zažijí pointu jen tehdy, když je praští do hlavy jako kus polena. Velmi komplexní film - zlomové body v lidské existenci, které způsobí např. smrt někoho blízkého, jsou velmi zajímavé právě proto, že se při nich může udát spousta změn - jedinečná možnost, kterak změnit jinak spíš rigidní trajektorie pohybu. (Almost) everything is possible. (12.01.2019)

Docela jsem se těšil, až uvidím nový Dolanův snímek, nicméně jsem nebyl s výsledkem úplně spokojený. Vizuální stránka filmu je opravdu pěkná, atmosféra dost trýznivá a bezútěšná, ale tak nějak mě nevzal příběh. Respektive příběh jako celek, protože jsem se nějak nedostal do děje a navíc jsem nechápal hodně iracionální chování postav. Dost možná se jednalo o režisérův záměr, ale mě to rušilo. Zkrátka film, který je dobře natočený, o tom žádná, ale prostě jsem se nedokázal vcítit do onoho světa, který mně byl představen - bohužel. (26.08.2014)

[MFFKV - 2014] Xavier Dolan nás k Tomovi na farmě nalákal především díky vynikajícímu Mommy a tak očekávání byla poměrně vysoká. Tom na farmě je další psychologické drama tohoto mladého a velmi zajímavého režiséra. Bohužel o třídu horší nežli Mommy. Herecky opět na vysoké úrovní (a to si hlavní roli zahrál sám Xavier Dolan), ovšem nějak mi unikali motivace jednotlivých postav k jejich chování. Herecky i atmosfericky opět na vysoké úrovni, ale jako celek filmu něco chybí. Rozhodně se ale do budoucna vyplatí sledovat tvorbu Xaviera Dolana. (16.07.2014)

Dolan pôsobivo zachytáva psychológiu a iskrenie medzi postavami, skrz ktoré si lieči vlastných démonov. Na komplexne uspokojivý filmový zážitok to ale v tomto prípade nie je. Tom na farme je solídne rozohraná vzťahovka s odhalovaním temných tajomstiev a právd minulosti s gradujúcim napatím, ale vo finále vyznie doprázdna a stane sa iba angažujúcou, no netrvácnou momentkou. (11.07.2014)

Xavíkovu sofistikovanou tvorbu lze prakticky rozdělit do dvou skupin: 1) extravagantní; 2) seriózní. Přičemž snímek Tom na farmě je prvním impulzem Dolanova koketování s druhou alternativou, tedy vážným dramatem, v němž experimentuje, jestli se jeho signifikantní rukopis obejde bez nekonvenčních metod vyprávění a kreativního exhibicionismu. Vytváří se zde tak jistá kontraproduktivní ambivalence, která divákům na pohárcích jejich filmového jazýčku zanechá nechutně hořkou pachuť. Pojetí jako takový je až neuvěřitelně syrový a chladnokrevný, a jeho pochmurná atmosféra je neskutečně deprimující, až skoro nahání husí kůži - přičemž závěrečný 'Hitchcockovský antiklimax' ve finále vyšumí do ztracena. Xavík zde zkrátka mrhá svým jedinečným talentem a to je nesmírná škoda. (06.07.2020)