Obsahy(1)
Dokumentární film Konec světa byl a bude vychází z moudrosti Mayů, která se přes věky udržela v ústním podání. Podle starých mayských mudrců datum 21.12.2012 neznamená kolaps civilizace. Tito proroci se obávají prvního dvacetiletí pět tisíc dvěstě let dlouhého cyklu Job Ajaw, který právě onoho data začíná. V tomto období světu hrozí zničující přírodní katastrofy, které budou důsledkem škod napáchaných člověkem na životním prostředí planety. Současní mayští nositelé tradic upozorňují, že svou budoucnost máme ve svých rukou. Volají po změně hierarchie životních hodnot, návratu ke spiritualitě a utlumení bezbřehého konzumu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Dokument je určen těm, které zajímá Mayská civilizace a její tradice, zvyky a způsob myšlení. Jak sounáležili s přírodou tak dlouho, dokud ji nevydrancovali. Lze v tom hledat i paralelu s naší civilizací, protože tohle se pořád opakuje. I my drancujeme, kácíme, ničíme vzduch, trávíme vodu a vybíjíme živočišné druhy. Tedy i my můžeme skončit stejně. Ostatně první změny už pozorujeme. Také je zde vysvětlen význam tolik opakovaného bájného data konce světa. ()
Jest-li se chcete dozvědět něco víc o konci světa, tak vám radím abyste si vybrali jiný dokument, protože tento to obkecává pomocí mayských předků, kteří tam pořád říkají, že je to v rukou božích, což všichni víme. Toto byl spíše dokument o ŽIVOTĚ MAYSKÝCH PŘEDKŮ, jejích zvyků a uctívání Boha. Nic proti tomu, ale to já nechtěl. Aspoň, že ta příroda to trochu uhrála, abych nemusel dávat odpad, protože tak hrozný to fakt nebylo. I když, kdy jindy by mě to mělo zaujmout než v den soudného dne. Snad nebude lidi. Hodnotím 25% ()
Rozhodně zajímavý dokument pro ty, kteří mají zájem. Pohled do života současných i dávných Mayů a naprosto racionální vysvětlení toho, proč tak vyspělá kultura vůbec zanikla a že to samé, v bledě modrém, bohužel hrozí i nám. Jenomže Mayové mohli utéct, ale my zatím nemáme kam. Dokument nepojednává vyloženě o konci světa, ale o globální ekologické katastrově, ke které se blížíme a za kterou sami můžeme. Zároveň je zmíněn nejreálnější scénář, který nás může čekat. Tedy výbuchy sopek, mnohonásobně horší přírodní katastrofy, změny klimatu apod., což už se vlastně děje. Nedozvíme se tu nic nového a zásadního, ale je nám jasně řečeno, kde to všechno asi skončí, pokud se nezačne se změnami. To všechno ale zavisí na lidech. ()
Konec světa nebude, jen možná začíná dvacet těžkých let přírodních katastrof. Nebo taky ne, ale měli bychom chránit přírodu a chovat se k naší planetě hezky. Takhle by se dal shrnout tento dokument. Mayové nebo až jejich potomci jsou hodně ekologičtí, jeden šaman kompletně zkritizoval současný způsob života nejen vyspělých států, ale i těch, kteří je podporují a to v těžbě nerostného bohatství atd. ()
Bude to znít rouhačsky a asi i trochu pomateně, ale upnul jsem se k tomu, že konec světa 21. 12. 12 bude. Hlubinný psycholog by sice tuto mou tužbu okomentoval nejspíše útěkem od vlastních problémů, aspoň navenek a sám před sebou ji obhajuji zhnuseností moderní civilizací, na které se sám podílím, nemaje v sobě dost pevné vůle tyto hrůzy opustit po vlastní ose. Samozřejmě, že je konec vázaný na magické datum nesmysl a film to celkem přesvědčivě dokázal. Vysvětlil však mimo jiné, co vedlo k úpadku mayské civilizace a příkladně dal tyto příčiny do souvislosti s civilizací současnou. Mayové se na vrcholu svého vývoje potýkali, obdobně jako obyvatelé zmiňovaného Rapa Nui, s vlastní nenažraností. Rostoucí populaci nebyla krajina schopna nasytit, a tak se začalo pro potraviny vraždit, začaly tahanice o moc a kultuře, která už tak balancovala na pokraji životaschopnosti, stačilo jen drobné škobrtnutí, aby se spustil lavinový efekt, na jehož konci stojí opuštěné ruiny velkolepých měst a chrámů ztracené v pralesích. Mayové však přežili, aspoň jejich část, měli totiž kam utéct a k čemu se vrátit. Tady končí paralela s naší společností. My jsme na svou tradici z velké části zapomněli, jsme závislí na produktech moderní doby a hlavně nemáme kam utéct, což je taky pointa dokumentu. Likvidujeme planetu od pólu k pólu, zcela ignorujeme varovné momenty, jichž přibývá, a které každý z nás zná. Do svých ďábelských osidel lapáme bohužel i ty kultury, které žijí aspoň v relativní harmonii s přírodou, komerční tlaky západních států dlících a zahrabaných za zdí bezohlednosti totiž zcela bez respektu rozdrtí cokoli, co by je mělo připravit o zisk. A není cesty zpátky. Kjótský protokol přinejlepším ukáže tváře průmyslových velmocí v lepším světle, těžko ale něco zmůže s již napáchanými škodami a sotva taky zabrání, aby nové škody nevznikaly, nehledě na to, že řeší jen střípek z mozaiky globálních problémů. Země se bez nás obejde a pořádně si oddychne, koneckonců všechno zlé je pro něco dobré. My zmizíme a vznikne životní prostor pro někoho, kdo se snad definitivně poučí. Konec světa bude a těším se na něj, ne kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří přijdou po nás. ()
Galerie (5)
Photo © Libor Špaček
Reklama