Král rybář

No né! Taky mám teď důvod k menší oslavě. Hlásím, že úplně poprvé jsem nadšen z filmu Terryho Gilliama! Dostal ode mě už dost šancí, ovšem nikdy mi jeho styl nesedl a úpřimně jsem většinou nepobral ani případný smysl jeho podivných filmů, na můj vkus formálně přeplácaných a často jakoby ani nedržících pohromadě. Ale Král rybář... to byl úžasný a krásně zpracovaný epický příběh, s nejednou silnou a nezapomenutelnou scénou a skvělými hereckými výkony – Robin Williams se snad pro roli Parryho přímo narodil. :) A nekrátil bych z té dlouhé stopáže snad ani minutu. To jsem si spočátku ani neuměl představit, že by mě tolik chytl děj z prostředí bezdomovců a života arogantního DJe, ale stalo se a bylo na tom skutečně něco fascinujícího. Přes drobnou počáteční nechuť mě brzy ten film uvanul svou lidskostí a také kouzlem jedinečného vyprávění. Už jen ten první střet hlavních postav ve společnosti dvou komunit v zapadlém smetišti nad vodou, který vnáší poprvé do dění originální fantaskní nádech, mě dostal a začal jsem tušit, že sleduji něco hodně výjimečného. Gilliam zmírnil ze své tradiční formy a prošpikoval přímočarý tragikomický příběh svými typicky absurdními výtvarními, komickými i muzikálovými vložky jen v pečlivě zvolených chvílích a já si snad poprvé tyhle Gilliamovy atrakce všechny nesmírně užíval (včetně vrcholné pasáže s červeným netvorem, která svým pojetím zachází až do horroru). Nad plným počtem po skončení ani neváhám. [90%] (09.07.2022)

Gilliam je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Miluju jeho špinavě psychopatický vizuální styl a způsob vyprávění. Král Rybář patří k jeho nejpovedenějším kouskům, ač jde v základu o nejobyčejnější příběh. Ten je ale omotán pestrým obalem dávajícím příběhu mystické a mýtické zbarvení a zároveň příležitost Gilliamovi pořádně se vyřádit na vizuální formě. Přesto hlavní tažnou linií je realný svět a přiběh o přátelství, vykoupení, šílenství a lásce. Shrnuto – je to o lidství! A je to geniální! (14.02.2006)

Nepopsatelně úžasný lidský příběh ex-pythonovského režiséra Terry Gilliama. Jeff Bridges a Robin Williams se překonávají a Amanda Plummer je kouzelným způsobem nešikovná. Nejlepší Gilliamův film a v 90. letech určitě jedno z nejlepších děl, které bylo u nás k vidění. Vizuální stránka filmu je bezchybná a scény s ohnivým rytířem jsou působivé. Bravo, Mistře. (06.08.2002)

Od Gilliama bych čekal trochu víc. I zde sice nacházím útržky jeho fenomenální fantaksní představivosti, ale ta zde hraje podružnou roli a ustupuje příběhu, který mě ovšem nijak zvlášť nezaujal. Přišel mi dosti neuspořádaný a neucelený. Kdyby nebylo výkonů dvou hlavních aktérů, byl bych asi zklamán. (04.11.2005)

Ten magický svět filmu je přeplněný samým klišé. Padouch se čtyřiceti dírami od samopalu v břiše křičí při pádu z mrakodrapu. Homosexuál je vždy zženštilé něco, co vypadá jako muž a chová se jako žena, nebo ideální chlap, pro kterého by se všechny ženy z vesnice rozkrájely. A nebo bezdomovec, který je hlavním hrdinou filmu, je vždy roztomilý a poťouchlý dobrák. To platí i pro snímek Král rybář, ale za tento fakt a ani za to, že postavám často pomáhají hodně zvláštní náhody se na tento film nemůžete zlobit, protože ten film je naprosto strhující, kouzelný, upřímný a dojemný a sám nevím co mám začít chválit jako první. Tak začnu základem v podobě velice chytrého scénář, který si hodně pohrává s postavami a zároveň dovoluje rozjet Gilliamovi jeho vizuální finesy (ohnivý rytíř, tančící nádraží). Navíc se tu všichni herci předhánějí v tom, kdo bude hrát lépe. Takže nebudu nikoho vyzdvihovat a vyseknu velkou poklonu hlavní čtveřici. Král rybář si i přes trošičku delší stopáž plné hodnocení právem zaslouží, protože je to společně s Poslední křížovou výpravou nejlepší filmové putování za svatým grálem :-) (25.06.2008)