Upstream Color

(4x) Nepreniknuteľná nádhera. Organické tkanivo rozprávačských štruktúr v sieti vzťahov strácajúcich a nachádzajúcich sa ľudských osôb, orgánov, buniek a prvkov na tej najnižšej biologickej, respektíve naratologickej úrovni. UC dýcha, tepe, pohybuje sa, po elipsách a dodržuje prísne zákony a princípy jeho fikčného sveta - trblietajúcej sa vodnej hladiny, rieky, ktorá nás všetkých unáša. Film, ktorý musel vzniknúť, aby sme pochopili, čo to znamená "jestvovať". Tretiu projekciu stále odkladám - mám strach, že sa do filmu definitívne zamilujem... Dúfam, že na ďalšiu Carruthovu revolúciu nebudem musieť čakať celú dekádu. (po tretej projekcii prišla napokon aj štvrtá) 100% (26.03.2014)

No, tak tuhle zvláštnost si netroufnu hodnotit. Z počátečního nadšení jsem rychle vystřízlivěla a po půl hodině jsem zjistila, že jsem úplně ztracená. Myslím si, že vyprávění příběhu pomocí metafor, obrazů, zvuků, poezie a celkové abstrakce umím ocenit, ale tady i přes úžasný vizuál mi spojení prasete/člověka/rostlin přišlo nesrozumitelný a nevstřebatelný. Mohla bych napsat, že by to chtělo další projekci, ale já už u toho po druhý být fakt nechci. PS : Nesnášim ty zkurvený červy. (17.06.2014)

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou. (08.06.2021)

Jak moc by chtěl být Carruth velký umělec! Tentokrát jsem se neztratil jako u Primeru - věděl jsem do čeho jdu. Proto byl zážitek lepší. Chápu, že má režisér potřebu vyjadřovat se takhle (doslova) květnatě, ale osobně mě to stále oslovuje jen místy. Závěr to vytáhl téměř ke čtyřem hvězdám, protože mě film začal zajímat. Bohužel ve chvíli, kdy mě zajímat už nefalšovaně začal, skončil. 3 a 1/2 (26.09.2013)

Film, který se podle anotace věnuje červům, magnoliím, prasatům a tajemnému únosu zaujal na festivalu Sundance i Berlinale. Snímek komunikuje spíše vizuálně a pocitově, nicméně staví na základní dějové lince, která je mnohovrstevnatá. Příběh je ponořený do pocitu strachu, lásky, naděje, zneužití a zaměřuje se na ztrátu osobnosti. Je to vynalézavý film s prvky sci-fi, který nabízí poetický obraz a meditativní styl. Více o filmu na webu Indiefilm.cz (15.02.2013)