Není čas zemřít

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc. (26.10.2021)

Technicky je to všechno super, ale chybí tomu pár dost zásadních věcí, jako třeba srdce, myšlenka a pořádný padouch. Vážně, záporák Rami Maleka je naprosto nudný, tuctový a zaměnitelný a to vše do takové míry, že kdyby místo něj ve všech scénách byla stojací lampa s blikající žárovkou, měla by zdaleka víc charisma. O moc lepší to není ani s jeho vrchním poskokem, na kterém je zajímavé leda tak to, že má jednu bulvu vlastní, druhou umělou, ó jak zajímavé a interesantní. Děj je šíleně předvídatelný a hlavní zápletka je odhalitelná po úvodu filmu a jakkoliv je závěr emotivní a vlastně super, nedokáže smýt hříchy předchozích minut a hlavně ani adekvátně uzavřít linky předchozích filmů. Je to dobrej film, dobrej bond, ale ne dobrej konec a není tu ani jedna veverka. Přitom taková veverka agent ....ps:  úvodní titulky jsou asi ty nejnudnější co jsem kdy viděl a písnička je zajímavá asi jako dřive popsaný padouch.  (05.07.2022)

Neříkám poslední slovo, 3 mi přijdou málo, protože jsem si to relativně užil v daném momentu a ani příliš necítil tu délku. Je to v mnoha ohledech strašně přihlouplé, Malekovy monology jsou něco šíleného a Bondova "rodina", kvůli níž je ochotný obětovat vše, je neskonale nudná. Většina "chyb" je ale v rámci žánru snesitelná a mnoho takových, které bych považoval za neodpustitelné, bych vyjmenovat nedokázal. Zároveň to ale příliš nepřekvapuje na nenachází zajímavá řešení. Pokud Spectre bylo selhání neskromně fascinující ambice, je No Time To Die účinné naplnění skromné ambice. Já se vždycky přikloním k tomu prvnímu.  Celý film působí dojmem, že opatrně recykluje předchozí filmy téhle 007 epochy (někdy protiřečícím si způsobem) jen proto, aby se Craig mohl rozloučit - jako by existovala nějaká potřeba, aby se bondovský herec najednou "loučil". Není třeba! Další! PS: Jak kontroverzní je tvrzení, že když se na to podívám z odstupu, tak žádní dva Bondové k sobě nemají tak blízko jako Brosnan a Craig? Craig má o něco míň nadsázky a o něco víc kontinuity, ale v obou případech jde o sebereflektivní tázání se po místě Bonda v dnešní společnosti, které nemá žádnou jasnou odpověď, tak se série radši opájí odkazy na vlastní minulost. Myslím, že když si vezmu jakoukoliv jinou dvojici Bondů, najdu mezi nimi víc rozdílů než mezi Craigem a Brosnanem (snad jen Dalton a Craig, i když Dalton toho nestihl dost, aby to bylo jasné), což nepůsobí, že by mohlo být správně, když si vezmu, jak moc se Craigův nástup tvářil, že staví Brosnana na hlavu a 007 vstupuje do nové éry. Přitom jsme teď ve stejném bodu, na jaký si stouplo Zlaté oko. (29.09.2021)

V No Time to Die je snad všechno. Monstrózní film, kde Fukunaga valí do diváků páté přes deváté. Úvod to má vystřižený jak z francouzského hororu a pak se rozjede akce, emoce, akce, emoce, tu něco málo pro milovníky oldschool Bondovek, tu zase něco více pro současného diváka, který chce vidět jako Bonda ženu a jako sidekicka gaye. Tohle rozkročení mezi novým a starým ale vytváří místy zvláštní vacuum. Natočené je to nádherně, ale na konci se mi jen chtělo říct, že je dobře, že se toho Vesper nedožila. (11.10.2021)

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)