Quo vadis
Režie:
Jerzy KawalerowiczScénář:
Jerzy KawalerowiczKamera:
Andrzej J. JaroszewiczHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Paweł Deląg, Magdalena Mielcarz, Bogusław Linda, Michał Bajor, Jerzy Trela, Franciszek Pieczka, Krzysztof Majchrzak, Rafał Kubacki, Andrzej Tomecki (více)Obsahy(1)
Známý román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze "Quo vadis", který vypráví o osudech prvních křesťanů ve starověkém Římě, již několikrát posloužil jako předloha pro filmové zpracování. V roce 2001 ho převedl na filmové plátno režisér Jerzy Kawalerowicz. Jeho rozsáhlá, historicky laděná freska představovala v dějinách polské kinematografie ve své době nejnáročnější a nejdražší filmový projekt. Jedním z hlavních hrdinů melodramaticky laděného příběhu je mladý patricij a římský důstojník Marcus Vinicius, jenž se po třech letech vrací z války do Říma a přitom se náhodně zamiluje do krásné cizinky. Plavovlasá Lygie je královská dcera ze slovanského kmene, která zůstává na císařském dvoře držena jako rukojmí. Zamilovaný Marcus se ji pokusí ze zajetí zachránit a získat pro sebe. Lygie však nechce být jen jeho konkubínou, a proto uprchne a ukrývá se v křesťanské komunitě… Děj se odehrává na pozadí bouřlivého dění v antickém Římě (v letech 54–68 našeho letopočtu) za císaře Nera, se všemi protiklady a příznaky doby. Stále populárnější nové křesťanské náboženství, které nabízí posmrtný život a požaduje přísnější morálku, větší pochopení a toleranci mezi lidmi, musí být nenáviděné v prostředí, kde vládne krutost a nadřazenost. Dalšími výraznými postavami příběhu jsou inteligentní a požitkářský básník Petronius, blázen a krutovládce Nero a řecký filozof a podvodník Chilon... Jerzy Kawalerowicz tento výpravný historický velkofilm připravoval sedm let (kromě polských exteriérů se natáčelo například ve Francii, Římě a Tunisu), své režijní pojetí přirovnal k dantovské tragédii, v níž nakonec vítězí víra a láska. Do hlavních rolí obsadil řadu vynikajících polských herců. Postavu Marcuse Vinicia ztělesnil Pawel Delag, jeho přítele, bonvivánského básníka a sebejistého kritika společenských poměrů Petronia ztvárnil u nás dobře známý Boguslaw Linda, zatímco úlohu lstivého a krutého Nera hraje Michal Bajor. Nelze opomenout i další obsazení: zrádného a úskočného Chilona Chilonidese představuje Jerzy Trela, charismatického křesťanského apoštola Petra vytváří Franciszek Pieczka. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Poliaci sú preslávení tým, že dokážu natočiť vynikajúce historické veľkofilmy. Občas sa však objaví výnimka, ktorá (ako sa vraví) potvrdí pravidlo. Nezvyknem porovnávať filmy s ich predlohou, ale radšej si prečítam 600 strán Sienkiewicza ešte desaťkrát, akoby som si "Kam kráčaš" mal z čistej zvedavosti pozrieť ešte raz. Tomuto filmu jednoducho chýba posolstvo a fabula knihy, ktorá dokázala v každom okamihu nútiť človeka ďalej a ďalej čítať. Tento poľský VEĽKOFILM je len sterilnou hračkou pre tých, ktorým sa nechce absolvovať povinné čítanie a vynikajúcim liekom na nespavosť (odporúčam vyskúšať). Chcel som spomenúť aj pozitíva, ale akosi sa nemôžem rozpamätať.35% ()
Na to jaký měl film potenciál a hlavně rozpočet je to - jednoduše řečeno - pěkná slabota a slátanina. Kdo nečetl skvělou knihu Henryka Sienkiewicze ( stejně od něj ale mám raději Potopu ), může být poněkud zklamán a hlavně zmaten. Děj na sebe příliš nenavazuje a měl jsem co dělat, abych udržel dějovou linii. O hercích snad ani raději nemluvit, není tam nikdo (snad kromě Boguslawa Lindy), kdo by dostál svým protějškům v knize. Postava Nera mě ale úplně iritovala a měl jsem sto chutí ho - jemně řečeno - nakopat do pozadí vždy, když jsem ho viděl. ()
Doufám, že napříště bude tento snímek povinně ve všech filmařských učebnicích jako exemplární příklad jak se NEMÁ dělat adaptace, potažmo jakýkoliv historický velkofilm. Původně jsem chtěl napsat obsáhlý jedovatý komentář - cosi o senilních režisérech a pornohercích v tunikách - ale nemá to smysl, je to jako kopat do mrtvoly. Vystačím si proto s konstatováním, že jde po všech stránkách o špatný film bez jakéhokoliv nápadu, což je o to smutnější, že knižní předloha je vynikající. V krajině přelíbezné zavraždili Henrykův příběh! ()
Četl jsem tu na stránkách řadu vesměs negativních komentářů k polskému filmu Quo Vadis. Bylo to prý špatně zahrané, špatně natočené. Velkofilm, který nemá akci a tempo, přináší pouze nudu, šeď atd. Nesouhlasím! Co je to velkofilm? Film, na který byly vynaloženy mimořádné finanční prostředky, které se pak projeví v celkové pompéznosti a akci, množstvím kostýmů a dobových replik? Kde začíná a končí hranice velkofilmu? Jak v této souvislosti srovnávat Hollywood s Evropou nebo Asií? 18 mil $ je na evropské poměry slušná částka. V Hollywoodu se taková částka zaplatí jednomu herci. Nebo patentem na velkofilmy se pyšní jen Hollywood? Film nelze škatulkovat označením velkofilm. Je cosi shnilého v tom pojmu. Něco jako by nám říkalo, že okázalá pompéznost a strhující akce je víc než nápad a myšlenka. Finance plynoucí do filmu mají jít na vypíchnutí nápadů a myšlenek a ne na zakrytí faktu, že myšlenku nemáme a čímsi jí nahrazujeme. Něčím, co se skrývá pod vějičkou velkofilmu. Termín velkofilm škodí kinematografii. ………… Není pravda, že film je špatně zahraný. Objevují se zde kvalitní výkony Petroniuse (Boguslaw Linda) a Nera (Michal Bajor). Jejich rozhovory o umění, životě a politice jsou vtipné a zároveň mrazivé. Nějak takto jsem si Nerona skutečně představoval (jen trochu hezčího :-) ). Už jsem jen čekal, kdy začne předvádět své další talenty. Zejména šermířské a vozatajské schopnosti a herectví. Mimochodem nepodařilo se nikdy zjistit, jak požár vzniknul. Zapálení na příkaz Nerona je jen jedna z hypotéz. Skvělá je i postava Chilona. Jeho přetvářka, úlisnost a udavačství probouzí v člověku největší opovržení a jakousi formu strachu. Pravda, že další postavy tak výrazné nebyly. Herectví ale nahrazovali přirozeností, což pomáhá autenticitě. Chování jejich postav zůstávalo věrohodné. Počáteční zápletka jednostranně nuceného románku postupně vystřídává stupňované napětí spojené s politickou represí křesťanské komunity. Předhození lvům byl pro mě jeden z neúděsnějších filmových zážitků. Režisér se velmi citlivě snaží o postupné seznamování diváka s životem křesťanů. Rozhodně nejde o nějakou násilnou propagaci náboženství. Přesto jak se děj chýlí ke konci, několika drobných klišé se dočkáme. V očích nevěřícího diváka tak film v ten moment trochu ztrácí na hodnotě. Ale není to o tom, že by tam někdo někoho bušil 2 hodiny Biblí do hlavy a vyhrožoval peklem. Je to předně popis historické události se zaměřením na určité věci. Fakt, že obsah filmu, je jednoznačnou ódou na počátky křesťanství, nelze zakrýt a ani se o to nikdo nesnaží. Křesťanská víra v kontrastu se zhýralým prostopášným životem římských patriciů a císařského dvora působí jako něco nadpozemsky krásného. Není divu, že nové náboženství rychle nabíralo na popularitě, zejména pak u občanů neřímského původu, jichž byla v impériu většina. Přesto snímek vyznívá poněkud jednostranně. I Římané žili zbožný život a vyznávali duchovní hodnoty. Pozitivní stránka římského náboženství není zmíněna. Chování v císařském paláci bylo na hony vzdálené životu prostého občana, který se bohů bál a modlil se k nim. Společenský vývoj dal ale nakonec křesťanství za pravdu. Škoda, že křesťanství se po pár staletích institucionalizovalo. Jedna církev v určitou dobu měla takovou moc, že ovládla duchovní svět celé Evropy. Šíření víry se stalo šířením lásky k církvi. I zatoužila brzy církev i po moci světské. Nárokovala si majetek i právo na rozum. Měla dominantní politický vliv. Církevní schizmata, křížové výpravy a inkvizice, neměly nic společného s počáteční křesťanskou vírou a nadějí na lepší spravedlivější svět, ve kterém jsou si všichni lidé rovni, s nadějí kterou šířili křesťané ve filmu Quo Vadis. 72% () (méně) (více)
Proč jsem to dosud nehodnotil? Vždyť už jsem to viděl snad podesáté právě dneska... Film zdaleka není dokonalý, ale ta síla hlavní myšlenky je tak nosná, že ani občasný lehký amatérismus a přílišná názornost, jednoduchost či topornost mi v tomhle filmu nevadí. A několik scén je svou přístupností hodně daleko (upalování na kříži, roztrhání šelmami, pár vražd...). Nero je zde krutý debil, jako byl ve skutečnosti. Petronius vychcaný kariérista, který nakonec prohlédne (stejně jako Vinitius), Lygie je nevinně krásná a Ursus je pořádně stavěný polský juzek. A hlavně - vždycky mě dostane ta úplně poslední scéna, která ten film zaktuální pro jakoukoli dobu a jakoukoli zemi a jakéhokoli člověka, který má pocit, že jeden člověk nic nezmůže. To je největší posranost současného světa - stejně s tím nic nenadělám, tak to nechám být... Quo Vadis Domine? ()
Reklama