Kdysi byli bojovníky

Jednim slovem drsnej film, tak se to dá zhodnotit. Ze skoro každýho kouktu tohohle filmu na vás dýchá neskutečně syrová a drsná atmosféra, že to neni ani možný. Hodně tomu napomáha i výběr herců, kterej je dost podobnej tomu, co předved Mel Gibson u Apocalypta. Tady se moc nehledělo na herecký kvality a známost, ale spíš na vzhled a skutečnou povahu, protože mi přišlo jako kdyby herci hráli skoro sami sebe a to ještě víc podporovalo ten pocit realističnosti a syrovosti. Příběh je taky výbornej, i když je dost jednotvárnej a Temuera Morrison a jeho záchvaty vzteku jsou neuvěřitelně působivý. Neni co vytknout, za 5 (12.10.2007)

Zcela jistě se jedná o nejlepší novozélandský film všech dob. Nepočítáme-li Pána prstenů, který je samozřejmě převážně americký. Jakmile vás tento film vtáhne do děje, tak už vás skutečně nepustí. Řeč už je samozřejmě o filmu Kdysi byli bojovníky. Rena Owen je sice strašně ošklivá a dívat se na ní je obrovské utrpení, ale dá se to v rámci možností snášet. Zato její manžel Temuera Morrison je slušný bouchač, který mlátí do všeho, co se na něj třeba jen ošklivě podívá. Ze všeho nejraději tráví čas v místní hospůdce se dvěma kamarády, z nichž jeden, s mexikánským knírkem, velmi rád souloží s 13 letými děvčátky. Posezení v hospůdce se velmi často ve večerních hodinách přesune k našim hrdinům domů, kde spí hned 4 děti. Chlastá se do té doby, dokud je chlastat co. Film si touto cestou plyne dál a dál. Aby vše bylo správně dramatické, tak máma je starostlivá žena a otec je muž, kterého baví pouze chlastat, souložit a mlátit. Problém je v tom, že ona ho stále miluje, ačkoli už párkrát měla to štěstí poznat vůni jeho pěstí pěkně zblízka. Zkrátím to. Byli jsme bojovníky je prostě krásně syrový film, který určitě ocení nejenom milovníci brutality a násilí. A ty horší herecké výkony relativně neznámých herců film krásně dokreslují. 4* (13.08.2012)

Drsný, syrový a krutý film, jak se zde o něm zmiňují ostatní uživatelé, to určitě je. V mnoha ohledech připomíná Kult hákového kříže, ale narozdíl od něho na plné hodnocení tento kousek nemá. Je to prostě jedna drsná sonda do osudů jedné maorské rodiny. Poutavé to určitě je, ale ničím výjimečné. Asi jsem čekal v závěru ještě něco víc. 80% (10.03.2011)

Asi je ťažké milovať muža, ktorý vlastnej žene neváha rozflákať tvár na nepoznanie, aby jej o pár dní povedal, že je stále atraktívna žena. A ona blbá mu znova dá šancu. Už po x-tý raz... Bez peňazí to ide ťažko, ale je zaujímavé, že chudáci, majú vždy plné popolníky a pivo na stole...Pravdepodobne ide o jeden z najlepších, ak nie najlepší film L. Tamahoriho a jeho sonda do rozvrátenej rodiny sa spoľahlivo zaryje pod kožu. Výborné herecké výkony a reálne scény z „ukážkového“ manželského života zatienia i malý nedostatok, akým je istá čitateľnosť a predvídateľnosť deja. 80% (04.02.2012)

Hádka někdy pomůže. Pročistí vzduch. Ti dva si mnohé vyříkají. Emoce se snažíme nějak uchopit, vysvětlit, zařadit. Jenže někdy je to přesně naopak a za vznětlivost jednoho z partnerů ten druhý (i celá rodina) platí vysokou cenu. Matka pěti dětí by mohla vyprávět. Maorská rodina žije odtržená od svých kulturních kořenů. Modelový příklad silné otcovské postavy, která má za to, že je pánem tvorstva. Sobec, vládce, násilník, pijan. A bez práce. Zatímco ona se snaží (ač opakovaně s chybami) o štěstí svých ratolestí, on jen slibuje a baví sebe i své (stejně zoufalé) přátele. A když se mu něco nezdá, uchýlí se k násilí. Žádná facka nebo zvýšený hlas, snímek přináší scény až zvířecí brutality. Výbuch vzteku poté, co matka odmítne otcova kamaráda (Cliff Curtis se solidně chytil v Hollywoodu) s uděláním smažených vajec, je šokující. Má to zvláštní atmosféru, je to silné hned z několika úhlů pohledu. Herci, kolikrát debutanti, se v náročných partech pohybují jako ostřílení mazáci. A trocha přehnaného herectví i drsných póz mi tady nevadila. Otec není vyloženě hajzl, ale spíš „oběť“ systému. Evidentně se někdy v minulosti snažil, ale (nejen vlastní vinou) zklamal. Jeho postava je spíš tragickou, než zápornou. Ve společných scénách s manželkou (i těch radostných) by se energie, napětí a živočišnost daly krájet. Za touhle syrovou látkou stojí překvapivě novozélandský režisér Lee Tamahori, kterého doma (i na festivalech) uctívali, a tak udělal osudovou chybu a skočil po lákavých hollywoodských nabídkách. Vznikl třeba poctivý survival Na ostří nože, ale také jedno z průměrných 007 dobrodružství nebo podprůměrná akce v xXx: Nová dimenze. Jeho horké hlavy léta nabídly páně 1994 mnohem mnohem víc. (07.05.2020)