Stauffenberg: Skutečný příběh
Stauffenberg - Die wahre Geschichte
Obsahy(1)
Stal se plamínkem naděje v německém hnutí odporu. Bomba, kterou nastražil v Hitlerově velitelství, mohla ukončit válku i genocidu. Ale stejně jako většina důstojníků německé armády také Claus Schenk, hrabě von Stauffenberg, zpočátku fascinovaně sledoval Hitlerův vzestup k moci a brzké vojenské úspěchy. Také jeho nadchnul triumf tažení na Francii. Trvalo dlouho, než se z loajálního stoupence vrchního velitele stal muž, který se 20. července 1944 pokusil zabít Führera. Jak k tomu došlo? Jak se ambiciózní důstojník ze starého aristokratického rodu stal hlavním strůjcem pokusu o vojenský převrat? Co věděl o zločinech spáchaných nacistickým režimem? Tento film vychází z nejnovějších poznatků o německém hnutí odporu a přesvědčivě odpovídá na všechny předešlé otázky. (TV Prima)
(více)Recenze (7)
Působivá rekonstrukce atentátu na Hitlera. Sama jsem si při sledování říkala - škoda, že to Stauffenbergovi nevyšlo. Mám slabost pro tyhle typy dokumentu, protože se tak člověk dozví věci mnohem účelněji než kdyby si to četl někde v knize. ()
Ta bestie měla opravdu už poněkolikáté neobvyklé štěstí. Poutavě udělaný dokument. ()
tenhle dokument není úplně nejhorší, ale zvýšení tempa a ještě víc informací by mu pomohli, takhle je to "jen" velmi dobrá záležitost s poměrně dobře zvládnutejma hranejma vsuvkama ()
Další dobrý dokument. ()
Galerie (28)
Photo © Zweites Deutsches Fernsehen (ZDF)
Skupina vysokých nemeckých veliteľov v polovici roku 1944 už neuniesla obavy z úplnej nemeckej porážky v druhej svetovej vojne a pokúsila sa o jednu z najdôležitejších udalosti moderných dejín Nemecka. 20.7.1944 v 12,42 hodín vybuchla v Hitlerov Vlčom brlohu v dobe brífingu kilogramová nálož. Tuto nálož dal do sály plukovník Claus Schenk Graf von Stauffenberg. Na vojnu nastúpil už v roku 1926 k 17. jazdeckému pluku v Bambergu. Do novembra 1938 bol nadšenec Hitlera a až po "Krištáľovej noci" začal svoj názor postupne meniť. Skutočnú vojnu v Poľsku začal v radoch 1. ľahkej divízie, kde mal na starosti zásobovanie. Pokračoval v 6. obrnenej divízii vo Francúzsku a v roku 1940 už pracoval v generálnom štábe armády. Krátko bojoval aj na východnom fronte a od roku 1943 nastúpil k 10.obrnenej divízii, 7.4.1943 kolóna v ktorej bol aj podplukovník Stauffenberg bola napadnutá 3. squadronou Royal Australian Air Force a po zásahu prišiel o ľavé oko, pravú ruku nad zápästím a o dva prsty na ľavej ruke. Koncom roka sa stal šéfom štábu na všeobecnom úrade v Berlíne. Tu sa dostal do kontaktu s generálom Olbrichtom, plukovníkom Treskowom a ďalšími spiklencami. Z titulu novej funkcie mal možnosť občasného styku s Hitlerom. 1.7.1944 bol povýšený na plukovníka nastúpil na funkciu NŠ záložného vojska a 20.7.1944 odchádza na brífing s Hitlerom. Je pevne presvedčený vykonať atentát na Hitlera. Zabití pri výbuchu boli 4 prítomní generál Günther Korten (náčelník generálneho štábu vzdušných síl), plukovník Heinz Brandt (prvý zástupca generála Kortena), generálporučík Rudolf Schmundt (náčelník personálneho úradu armády), stenograf Heinrich Berger . Ťažko zranení boli 7 prítomní generál Karl Heinrich Bodenschatz (styčný dôstojník veliteľa Luftwaffe), poručík Heinrich Borgmann (Hitlerov pomocník), generál pechoty Walter Buhle (náčelník štábu Wehrmachtu), kontraadmirál Hans Erich Voss (zástupca veliteľa námorníctva v ústredí Hitlera), major SS Otto Günsche (Hitlerov pobočník), generál Walter Warlimont (zástupca náčelníka štábu Wehrmachtu , delostrelec), poľný maršal Wilhelm Keitel (veliteľ brannej moci) a zranení ľahko alebo vôbec zostávajúci 13 Adolf Hitler, generálporučík Adolf Heusinger (náčelník operačného oddelenie GŠ), generálplukovník Alfred Jodl (náčelník štábu veliteľstva Wehrmachtu), poručík Heinz Waizenegger (pomocník maršala Keitela), kontraadmirál Karl Jesko von Puttkamer (Hitlerov pomocník), kapitán Heinz Assmann (admirál námorníctva), major Ernst John von Freyend (pomocník maršála Keitela), generálmajor Walter Scherff (Hitlerov historik), plukovník Nicolaus von Below (zástupca vojenského letectva v ústredí Hitlera), dôstojník SS Herman Fegelein (zástupca Vaffen-SS v ústredí Hitlera, švagor Evy Braunovej), stenograf Heinz Buchholz, major Herbert Büchs (pomocník generála Jodla), veľvyslanec Franz Edler von Sonnleithner (zástupca ríšskeho ministra zahraničných vecí). Vyšetrovanie gestapa sa pretiahlo až do mája 1945. Okrem sprisahancov represálie postihli aj odporcov nacistického režimu aj keď neboli zapojení do atentátu. Ihneď bolo zadržaných približne 700 osôb a popravených alebo nanútených k samovražde viac ako 110 osôb. Medzi nimi boli 3 poľní maršali Günther von Kluge , Erwin von Witzleben a Erwin Rommel, 19 generálov, 26 plukovníkov (medzi nimi aj plukovník Stauffenberg), 2 veľvyslanci, 7 diplomatov, 1 minister, 3 štátni tajomníci, veliteľ kriminálnej polície a množstvo vysoko postavených funkcionárov. () (méně) (více)