Ain't Them Bodies Saints

Pouhá napodobenina Malickova stylu - bez hloubky sdělení, ke kterému netřeba slov - pak zbude jen zachmuřený, zkázonosný příběh s jasnou předtuchou, který po vládě unylosti v posledním tažení přepne do agónie mlčenlivého opusu o nezaslouženém štěstí, brrr... A Rooney Mara by si zasloužila zavedení kategorie "Mimóza roku", aby ji mohla rovnou i vyhrát. (21.01.2014)

Až mě kolikrát zamrzelo, že se děj neodehrával v klasickém prostředí Divokého západu, ačkoliv ten westernový nádech byl všeprostupující. Příběh nebyl žádnou novotou, ale ta kombinace příjemného melancholického vyprávění, krásných atmosférických obrazů a výborných herců posunula film do vyššího levelu. 75% (19.08.2015)

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Ten vláčný, pomalu až zasněný odér tomu vyloženě slušel, i když v prostřední části i docela uspával (to když se postavy nechávaly unést dlouhými monology). O esenciální příběh násilně rozdělené lásky a návratu domů sice příliš nešlo, "usekávavší" střihová skladba mu ale dodávala potřebné zdání osudovosti. Hodně silné 3*. (14.10.2015)

David Lowery je velmi specifickým filmovým tvůrcem, jehož dosavadní práce, a to ať už scenáristická, tak režijní, mě ani jednou neoslovila, tedy až doposud, jelikož Ain’t Them Bodies Saints mi fakt sedlo, a to především z důvodu její vážně výrazné podmanivosti, což ovšem nemění nic na faktu, že se opět jedná o podívanou pro skutečně jen úzký okruh obecenstva, mezi nějž se ovšem tentokrát řadím i já. Celé je to tedy sice zpracované ve velmi pomalém tempu, dbající především na co nejpůsobivější atmosféru, emoce a samozřejmě i vizuální podobu, a to vše zde funguje nadmíru přesvědčivě, poutavé jsou ale i veškeré postavy, jenž si dokážou získat jak sympatie, tak zájem a zásadním způsobem celý film pak pozitivně ovlivňuje i hvězdné herecké obsazení, kterému nelze nic jiného než tleskat. Samotná zápletka jinak není nikterak originální, nápaditá, či nepředvídatelná, což v tomto případě ale vůbec nevadí, jelikož o ní tu vlastně až tak moc nejde, nicméně svou funkčnost si udržet dokáže, čímž výslednému dojmu nikterak neubližuje. Za mě se zkrátka jedná o velice působivý snímek pro melancholicky smýšlené publikum, co si dokáže užít filmové umění i bez tradičních popcornových ingrediencí (04.05.2024)