Le Mans '66

Na zadek nepadám, to zaprvé. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním, to zadruhé. Auta mám rád pouze tehdy, když mě někam spolehlivě dopraví, to zatřetí. Dva automobiloví snílci Carroll Shelby a Ken Miles spojí síly a pokusí se za tým (s bolavým egem) Ford sestavit závodní auto, které porazí na nejtěžším motoristickém závodě dosud vládnoucí Ferrari. Pochopitelně budou muset překonat nespočet překážek, včetně několika klacků, které jim pod nohy nahážou kravaťáci z vedení masově vyrábějící automobilky. Tak jako v případě vytrvalostního závodu, musejí zatnout zuby i v cestě za společným snem. Shelby (Matt Damon) už závod před lety vyhrál, zopakovat úspěch mu překazily zdravotní trable. Vsadí tak na horkokrevného potížistu Kena (Christian Bale), závodní eso, které ovšem nezapadá do marketingových plánů amerického giganta, který chce u veřejnosti zlepšit svou image. V tom tkví zásadní konflikt filmu. Jiných vzrušení (vyjma těch na trati) se nedočkáme. Tím chci připomenout, že třeba výbuch ustarané manželky při cestě z nákupu nefunguje. Stejně jako fatální závěrečný výbuch. Tehdy mi chybělo to hlavní: emoce. Mezi postavami, na trati, v dílně. Já je necítil. Scénář není nijak zajímavý, už vůbec ne objevný, plynule střídá drama s komediálními chvílemi (funkční rvačka na trávníku), údernější momenty chybí, stejně jako silnější charaktery. Bohužel. Je mi jasné, že mi to někdo omlátí o hlavu; komornější pojetí vtáhne do atmosféry dobového závodění, kamera a zvukové efekty jsou skvostné, ale v kolonce chlapská story mám jiné favority. Pěsti jsem prostě nezatínal, kapesník zůstal tam, kam patří. Naopak herci pod taktovkou Jamese Mangolda umí, a to opakovaně, i když jeho tvorbu zrovna nehltám. Drzá neřízená střela Bale se po obtloustlém Dicku Cheneym během pár měsíců proměnil ve vyhublého pilota, to klobouk dolů. Hraje skvěle a soustředěně (oscarová nominace z toho asi bude), charakterově vstřícnější Damon to měl směrem k divákovi přeci jenom těžší (oscarová nominace z toho nebude). Výsledek je za mě velmi solidním nadprůměrem, ale těch 93%? Vůbec. (24.11.2019)

Dokonalá reklama na slnečné okuliare. Scény z pretekov sú famózne (ten zvuk!), atmosféra šesťdesiatych podmanivá a Matt Damon strašný sympaťák. Akurát Christian Bale tu začína byť trochu paródiou sám na seba. Táto klasická americká limonáda ťaží hlavne z neuveriteľného príbehu o závode v Le Mans v roku 1966, po stránke réžie je však asi desaťročie pozadu. (14.12.2019)

Řemeslně a herecky samozřejmě precizní rekonstrukce událostí, o nichž nemám ani šajn - možná jako zarytý fanda motosportu bych si radostně povyskočil, ale takhle se moc nemůžu smířit s motivační naivitou a vysloveně pohádkovým příběhem, kde zlí Italové provětrávají hrdinné americké konstruktéry, jejichž šéfové jsou nabubřelí idioti. Závody jsou natočené a hlavně ozvučené opravdu parádně a Bale je zase super, ovšem dvacet minut bych tomu z fleku ubral a dal bych si větší pozor na vyvážení tří různých zakončení, z nichž mě výrazněji zasáhlo jen jedno. Líbivý film to je však bezpochyby a nenávist k němu určitě nemám důvod chovat.. (24.12.2019)

Mangold, jako vždy, jede cestou nejmenšího odporu. Benzínem nasáklá bromance tak upřednostňuje klíšé a jednoduché zkratky před nějakou komplexností. Občas je Mangoldovo rutinérství až úsměvné (způsob, jakým si pomáhá tvorbou odporného fordího záporáka, béčková karikatura jezdce Ferrari), občas lehce iritující (fakt budou režiséři do nekonečna dávat Bernthalovi jen role, které uhraje v komatu?), povětšinou ale prostě přímočaře zábavné. Závodní sekvence jsou nasnímané s jistotou a plynem na podlaze, Bale a Damon si vyměňují elektrické pecky a první jmenovaný dokáže výrazem za volantem vykouzlit víc intenzity než efektní salta závodních aut u krajnice venkovské silnice v Le Mans. Tenhle film je chválou poctivých chlapů z garáže, kteří srdcem a citlivou prdelí čelí demenci kravaťáků. Nelze to nemít rád, podobně jako Rivaly. Zároveň se ale nelze zbavit pocitu, že nejlepší story v dějinách motorsportu má pod kapotou víc koní, než kolik dokázal Mangold využít. On je prostě taková spolehlivá fordí dodávka se stabilním bublajícím dieselem. Žádnej vášnivej dvanáctiválec. (16.11.2019)

Podívaná opojná jako rychlost závodního auta, perfektně natočená, s úžasným zvukem... Přesně kvůli takovým filmům, které mě na pár hodin přenesou "přímo tam", mám kino nejraději. O příběhu tohoto slavného závodu jsem vlastně skoro nic nevěděl a díky tomu mě nepřestával překvapovat od začátku až do samého konce, bavil mě rychlostí, nadhledem i pohodovou atmosférou a neustále jako by mi říkal: "To ještě nic není, počkej si na finále." Počkal jsem si a musím říct, že je to pro Le Mans '66 totéž, co je třeba pro Bohemian Rhapsody koncert Live Aid - obrovská podívaná, nadšená a strhující. Christian Bale je absolutní borec (uvědomil jsem si, že jsem ho naposledy viděl v roce 2012 v Temný rytíř povstal a že to je dost škoda) a s Mattem Damonem mu to jde jako onehdy třeba Robertu Redfordovi s Paulem Newmanem, režie Jamese Mangolda je precizní a myšlenka filmu krásná. Doufám teď, že o Kenu Milesovi existuje nějaká kniha. (16.11.2019)