Velký bazar

Prvni pul hodiny to Bazanti rozjedou ve velkym, spousta skvelejch napadu, vtipnejch scen, proste bomba. Problem je, ze po pul hodine se vse zacne tocit okolo supermarketu, celej film se stava vic ukecanej a uz to tak vtipny neni. Ale presto se tu najde par slusnejch scen. Velkej klad jsou samozrejme hlavni hrdinove, ale tentokrat tu je jeste Galabru a ten je fakt super. Je to fajn komedie, ale Bazanti natocili lepsi. (03.05.2007)

Zrovna nedávno jsem znovu zkoukl úvodní trilogii s "Bažanty" a i přes mé nostalgické city k prvnímu filmu je Velký bazar rozhodně tím nejvtipnějšším a pravděpodobně nejlepším filmem co Charlots se Zidimm či bez něj stvořili. Pokud Bazar neznáte dejte mu šanci. Je rozhodně krásnou vzpomínkou na dobu kde se všichni chtěli hlavně pobavit, vtipy mohly být velmi dada a v tomhle snímku, 50 let starém, dokonce narazíte i na trochu té kritiky kapitalismu. 85 % (14.08.2021)

Velký bazar byl pojem už v dobách mého dětství a zub času mu neubral nic z jeho jedinečnosti. Fungoval jako zlepšovák nálady, funguje doposud. Tahle potrhlá čtverka mě nikdy nepřestane bavit a i po stopadesáté se budu smát vychytanému rituálu buzení, obřím budíkům, tlačenici v autobuse, pozdním příchodům do rachoty, sedánku na koberečku se šéfem a ostatním legendárním kejklím francouzských mániček. Kdo zná a má rád, určitě mi rozumí. Další legenda, která se nesmazatelně vryla do mého filmového srdce. (05.12.2010)

S Claudem Zidim se do Bažantí série naštěstí vrátil ten správný humor. Bažanti po sérii marných pokusů získat a aspoň den vykonávat nějakou práci začnou pomáhat svému příteli hokynáři proti obřímu supermarketu, který vyrostl naproti. Přitom předvátí neuvěřitelné skopičiny a originalitu, hlavně ve způsobech, jak něco ze supermarketu ukrást. Díky Michelům Galbru a Serraultovi, solidnímu scénáři a satirickým šlehům (jednání velkých společností, blafy co supermarkety prodávají, chování lidí při různých akcích a slevách) se jedná o nejlepší díl této série. (05.09.2013)

Další hysterická komedie s Les Charlots a Michelem Galabru. I po letech, kdy jsem viděla některé jejich filmy v televizi, je současná DVD repríza nositelem totožného zážitku. Čili je to trhlé a to pořádně. Dnes jsem si jen poprvé všimla toho sociálního motivu, který film ospravedlnil pro uvádění v našich kinech před rokem 1989. (21.11.2009)