Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiskřivá komedie „Králové gagů“ známého francouzského režiséra Clauda Zidiho vypráví příběh dvou nezaměstnaných komiků, kteří se snaží najít práci. Využívají veškerý svůj um, aby se propracovali ke svým prvním penězům. A během celé doby píší komické scénky, které jim přinesou slávu, peníze i veřejné uznání. Fantazie obou komiků nezná mezí, mnohé scénky se odvíjejí pouze v jejich hlavách a v mnoha různých variantách. Zidi nás s láskou provede „kuchyní“, v níž se připravuje umění komedie na vstup před obecenstvo. (Snorlax)

(více)

Recenze (12)

Pierre 

všechny recenze uživatele

Tak tato neznámá komedie od Clauda Zidiho se může bez problémů zařadit mezi jeho největší klasiky a největší klasiky francouzské komedie vůbec. Už od začátku mi bylo jasné, že tohle bude pecka a nemýlil jsem se. Postavit celou komedii na vymýšlení gagů je velmi dobrý a svěží nápad. Zidi krásně vzdává hold svému žánru a ukazuje, že dělat srandu není sranda. Nejlepší je, když se gagy rovnou odehrávají v hlavách postav. To je pak opravdu velmi zajímavá forma. Tento film je prostě komedie v komedii a to se jen tak nevidí. Navíc hlavní trio je perfektní (především Jugnot) k tomu si přidejme ještě Colucha v menší roli, brilantní dabing Čt a pak Pierra Richarda, Philippa Noireta a Clauda Brasseura v několikavteřinovém milém cameu, kde ztvárňují sami sebe. Je super, že do toho nechali ukecat. Prostě všechno je na tomto filmu super a nelze nic dodat. ()

Bernhardiner 

všechny recenze uživatele

Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100% ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nejsem příznivcem grotesek, bláznivých komedií a ztřeštěných gagů. Ale závěr, věnovaný natáčení filmu "Poslední člověk", je naprosto famózní. Díky němu se tato moderní groteska vyšvihla hodně vysoko nad průměr. Milovníci klasické francouzské komedie mohou být ale poněkud zklamáni, Králové gagů neodpovídají běžné francouzské šabloně. Osobně mi spíše připomínají sovětské komedie. A nejvíce snad film z téhož roku Životu nebezpečno (Opasno dlya zhizni!). Komu se líbí jedna z těchto komedií, mohla by se líbit i druhá. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Dělat humor, to musí být hrozná dřina. Ani tady se všechny ty fóry nevyvedly, ale ta radost a nadšení pro věc z obou srandistů přímo tryská. Bavila jsem se dobře až do chvíle, kdy populární bavič začal natáčet "vážný" film. No, ale konec dobrý, všechno dobré, takže zase jeden další spokojený divák přibyl. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Mě nějaký režisér nezajímá, dokud nám nezastaví dopravu!" Tak už asi vím, na co dostal v roce 1985 srdeční záchvat Orson Welles. Spatřil tenhle film a sám se bezpochyby poznal v závěrečné karikatuře postavy režiséra Wellsona. :o) . . . . . Když jsem viděl Mistry gagu poprvé, zažil jsem hned na začátku menší zklamání. Původně jsem se totiž na základě obsahu mylně domníval, že půjde o historický film o průkopnících grotesky ve Francii, a ono na mě hned od prvních minut vyskočila moderní 80. léta ve stylu soudobého televizního humoru. Málem jsem to i vypl, jenomže zadíval jsem se s takovým zájmem, že jsem se nenadál a najednou byl konec! Z diváka, který spočátku v této Zidiho komedii oceňoval především kritickou linku, jsem se i díky Michelu Serraultovi a jeho skvěle sehraným partnerům brzy proměnil v nekritického nadšence, který začal hltat každou vteřinu tohoto neotřelého souboje starého mistra gagu s dvěma mladými amatéry a ve dvou zásadních zvratech s postavou Gaëtana zažil i menší dojetí. Dnes jsem viděl Mistry už potřetí a je to pro mě jedna z těch filmových komedií, na které nedám dopustit. Claude Zidi se dříve specializoval na moderní pojetí grotesky a byť mě jeho komedie s Bažanty většinou tolik neoslovily, zde má Zidi můj zpětný obdiv i za to, jak se s odstupem dokázal ke svým oblíbeným gagům vrátit v znových rozměrech. Mistři gagu už nejsou jen volnou přehlídkou humoru a umění humoru, ale v druhé vrstvě zároveň fungují jako velmi chytrý film o humoru a umění bavit. A protože jde o humor, i tato lehce kritická reflexe probíhá za doprovodu obrovské smrště gagů a vtipů, jimž nechybí originální forma. Opakované scénky v různých variacích v představách, ve snu, v civilu, na jevišti či v televizi jsou krásně propracované a mají jedinečné kouzlo. Úžasná podívaná, včetně malých filmových odkazů pro fanšmejkry, kazí to jen trapný Coluchův výstup. 95% ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama