Kostka

Originální nápad, ale méně nápadité zpracování mi nedovoluje dát tomuto filmu více, než 3 hvězdičky. Samotný námět je ovšem opravdu skvělý (btw. Kdysi jsem četl nějakou sci-fi povídku na nějaké podobné téma), stálo možná za to, svěřit tenhle projekt nějaké "vyšší šarži", možná by pak výsledek byl více "propečený" a na film by se valily jen samé superlativy. Takhle musím konstatovat, že herci byli poměrně ploší a hlavně ten polda byl mírně řečeno nevěrohodný. (21.06.2003)

Kostka celkem záhy po vydání získala jak v hororových kruzích, tak i u široké veřejnosti poměrně kultovní status, což více než o čemkoli jiném, vypovídá o stavu hororového žánru v polovině devadesátých let. Sic základní premisa, zamezující vyhlédnout kamkoli za titulní kostku, jejími tvůrci a jejich motivacemi funguje stále dobře (jakkoli pohovněná následnými sequely), zbytek filmových disciplín tu trpí jak Hus. Celé to hyzdí strašlivý střih, scény oddělené zatmívačkami působí bezradně, herci nejsou dobře vedení a vůbec tomu nepomáhaj ani ty strašný žvásty, který z nich znenadání neočekávaně padaj, zřejmě se pokoušející o vytváření psychologického thrilleru. Ono by to bylo asi i jedno, protože prakticky všichni hrajou jak prdel a nad metodou kroucení bulvami, kterou předvádí ústřední černoch, by uznale pokyvoval hlavou i Nicolas 'Not the Bees! Cage. Pětihvězdičkářům doporučuji spíše vzpomínat než osvěžovat. (15.06.2016)

Je vidět, že pokud je k dispozici zajímavý a originální scenář, klidně stačí, aby se celý film odehrával třeba na záchodě a divák bude spokojen. No, to jsem možná přehnal, ale asi tak jako tvůrce tohoto filmu, když přišel s nápadem situovat celý film do jedné krychle. A ono mu to vyšlo! Za celých devadesát minut mi nedal šanci se nudit a čtyři* nedám jenom proto, že se mi hodně nezamlouval konec. (19.10.2003)

Na to, že je to film o kostce plný místností s pastma, jich tam bylo překvapivě málo a děj se točí spíš kolem toho, jak se postavy snaží přijít na způsob útěku. Nevím, jestli bylo nutný, aby jedna postava byla tak zoufale nesympatickej vykulenej pablb, kterej mě strašně, ale strašně vadil, o to víc, když se ke konci zcvoknul - jen se na něj dívat způsobovalo bolest a dost tak snižovalo dojem z filmu. Nedá se tomu ale upřít hodně originální myšlenka, i klaustrofobní to je, po druhým zhlédnutí ale musím hvězdu ubrat. Hlavně ve druhý půlce už děj totiž není ani tak zábavnej, ani tak morbidní, a už vůbec ne tak objevnej, jak by se snad mohlo zdát. I tak ale slušnej horor. (10.03.2012)

Ďalší dôkaz toho, aký obrovský emocionálny potenciál v sebe skrýva minimalizmus (John Carpenter vo filmovej hudbe, Lucio Fontana vo výtvarnom umení, Farnsworth House v architektúre). Filozofická sci-fi nie je celkom moja šálka kávy, ale tak kvalitný film sa v tomto subžánri objaví len raz za niekoľko desaťročí. Vraždenie ako estetický akt plus existenciálna filozofia plus logika ako slepá ulička - to je tak dobré, že každý písaný komentár je zbytočný. Čím viac tvorcovia tlačili na matematiku, tým viac som sa obával nejakého pateticky dokonalého hyperlogického konca. Napokon som sa dočkal fascinujúceho konca, ktorý ma naplnil blaženou satisfakciou a vierou v to, že svet sa predsa len (ešte) neskladá z jedničiek a núl. (23.07.2005)