Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rumunský barevný širokoúhlý film vypráví příběh z bojů mezi Dáky a Římany na konci prvního století n.l. Římský císař Domicián (Gyorgy Kovács) se vydává dobýt území Dáků. Dácký král Decebal (Amza Pellea) se snaží válce vyhnout a vykoupit mír zlatem, poté však obětuje svého syna Cotysa (Alexandru Herescu) bohům a pouští se do boje s přesilou. Římany vede generál Fuscus (Georges Marchal) a mladý generál Severus (Pierre Brice). Severus se dovídá, že jeho zavražděný otec byl původem Dák a snažil se válce zabránit. Poté, co Severus poznává Decebalovu dceru Medu (Marie-José Nat) a život Dáků, raději se obětuje, než aby bojoval proti své zemi. (jurak)

(více)

Recenze (48)

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Proč jsi vlastně dala čtyři hvězdičky filmu, v němž se ani jednou neobjeví římská želva? (pochybuji totiž, že by bez ní nějakou bitvu vůbec kdy vedli). A vlastně ani nevím, nejspíš proto, že mi Pierre Brice něčím připomněl Roberta Taylora (asi tím, že si oba zahráli, jak římského patricie, tak indiánského náčelníka resp. zvěda unijní armády). Jinak příběhu (je tu nastíněn v obsahu, tak to nebude tak strašlivý spoiler) o sporu mezi voláním krve a odpovědností, výchovou a ctí jsem sice rozuměla, ale jeho ztvárnění bylo takové jakési sterilní, i včetně vztahu k otci či krásné Medě. O decimaci stínáním raději nebudu hovořit, takový Caesar z britského cyklu o starověkém Římě nám ten její průběh zinscenoval mnohem lépe. Ale zřejmě tento krutý způsob nezapadal do celkového uhlazeného obrazu filmu, který byl naprosto vším (přírodou, herci, stavbami, ba dokonce i bitvami) velmi pohledný, čemuž se divím, protože to mohl být další způsob ukázky, jak že strašliví ti Římané byli... Ta Severova oběť šla nakonec taky mimo mě, i ten závěr, stejně jako celý film (snad krom Cotysovy smrti) totiž zcela postrádal emoce. ()

Lokutus 

všechny recenze uživatele

Zoufalost nejtěžšího kalibru. Jen jakési demo toho, co Nicolaescu předvedl o nějaký ten rok později v Poslední křížové výpravě. Dákové postrádají výrazný sjednocující prvek a jsou jen čistě ukázkou toho, jaké davové scény si rumuni mohöu dovolit. Historicky s naprostou jistotou mimořádně povrchní a dějiny falšující dílo, které vzbuzuje dnes jen smíchy, výbuchy vzteku a ještě větší nudu. ()

Reklama

salahadin 

všechny recenze uživatele

Vcelku dobrý film s charismatickým Pierrem a slušnou atmosférou. Bohužel trpí dobovými filmovými nešvary, které ale postupem času ztrácí na své negativitě...naopak po shlédnutí dnešních "historických" filmů (např. Gladiátor) se mi Nicolaescův počin začíná líbit víc a víc. Historie sice taky není úplně přesná, nicméně chtít hraný dokument je naivní. ()

J.Connor 

všechny recenze uživatele

Člověk by čekal oprýskanou Dacii s udýchaným motorem a přitom dostal pořádně nadupanej bourák. Výčitku střihu jako je zjednodušování historie, občasná naivita či vyfoukané účesy barbarů použít nehodlám, dají se uplatnit na prakticky všechny historické špektákly té doby, ať už jsou z jakéhokoliv koutu světa. Dákové tak unesou i ta nejpřísnější srovnání se svými žánrovými a dobovými kolegy. Příjemné překvapení. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Dákové jsou jedním ze série velkolepých historických filmů, na které se rumunský režisér Sergiu Nicolaescu v 60. a na počátku 70. let specializoval. Zde popisuje líté boje mezi Dáky a Římany před zhruba dvěma tisíci lety. V hlavní roli se díky koprodukci s Francií objevil populární představitel Vinnetoua Pierre Brice a i proto měl film i u nás velký úspěch. Jedná se o klasický, ničím příliš nevybočující kostýmní velkofilm, který už většinu dnešních diváků příliš nezaujme, ale za zmínku stojí přinejmenším dobře zvládnuté bitevní scény, ve kterých vystupují tisíce skutečných komparzistů. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (8)

  • Sergiu Nicolaescu ve filmu pronese jedinou větu,a to: „Acum vezi bine, Fuscus!” v překladu "teď vidíš dobře, Fuscu". (AGAMENON)
  • Pierre Brice ve své autobiografii vzpomíná: „Miluji tento žánr, kde je kladen důraz na ctnost. Cítil jsem se v roli římského generála velmi dobře. Scény, které jsme točili ve studiu, byly silné, kulisy úchvatné, herci nadaní a kostýmy pompézní. Byly však i okamžiky, kdy mně tuhl při natáčení úsměv na tváři, když přišly prudké deště, Dunaj se rozvodnil a stanové městečko, jež bylo umístěno na jednom z ostrovů, pohltila voda. Statistům nezbývalo nic jiného, než se modlit, aby voda opadla, jelikož na sobě měli pouze lehké legionářské uniformy. Co by se stalo, kdyby se řeka neuklidnila, nechtěli jsme ani domýšlet. Přesto jsem měl pocit, že to bude dobrý film. Stav, ve kterém jsem se nacházel, se jedním slovem jmenuje štěstí.“ (Šuplík)

Reklama

Reklama