Peklo Manitoby

Mayovkám přicházím na chuť teprve teď - "na stará kolena". Nikdy jsem je nečetl (a číst je ani nebudu) a ani je moc nesledoval. Nicméně Barkera a Brice jsem s nimi měl natolik spojené, že mě tento film doslova přepadl a nadchl. Možná začínám páprdovatět, ale scéna, kdy se Barker a Brice potkají u táboráku, prohodí spolu pár frází a jdou s obezřetností spát se mi prostě moc líbila. Jako protiváha tomu je pak povedená rvačka v hotelu. Tyto scény mluví za vše. Mezi těmito herci funguje skvělá chemie a tak není třeba dlouhých dialogů, ani vysvětlování, proč si zrovna oni padli do oka a to jak v soukromí, tak i jako postavy jimi ztvárněné v tomto filmu. Nemohl jsem se zbavit pocitu jakési westernové klasiky, kdy jsou od začátku mince prakticky rozdané a vy celý film čekáte jen na jednu jedinou vrcholnou přestřelku. Je to velmi jednoduchá zápletka a pokud jsou dobří herci, pak se většinou povede. Podle mého soudu si BaB v tomto filmu odpočinuli od stereotypu. Z celého projektu pak vyzařuje jistý klid a jistota. I děj tomu odpovídá, jelikož se až po dlouhých 40ti minutách dozvíme o co vlastně přesně jde. Oba hrdinové se zde krásně doplňují a opakuji, je cosi uklidňujícího na tom sledovat je při práci a poslouchat jejich nevinné špičkování a poznámky. Na úplný konec filmu si nechali dokonce i trochu napětí. P.S. To, že druhého pistolníka hraje Brice mi došlo až v polovině filmu. Jinak jsem si říkal, sakra ten chlap je mi povědomej.... (08.03.2023)

Tři hvězdy za samotný film, který nebyl ničím jiným než pomalým upovídaným, kulisovým westernem s mizerně natočenými rvačkami nebo souboji (prostě se mi to zdálo strašně neopravdový). Poslední hvězdu přidávám za to, jak neskutečně dlouho a neúspěšně jsem tento film sháněl a strašně ho chtěl vidět, až se mi to dnes zcela náhodou zadařilo a prostě vidět Pierra Brice a Lexe Barkera spolu v jednom filmu (a není to Vinnetou), tak to je pro mě zážitek - dokonalá dvojka sympaťáků, kteří k sobě prostě sedí. Škoda, že společně nenatočili víc nevinnetouovských filmů. No a ještě je třeba zmínit dabing, který se sice téměř nedal poslouchat, ale aspoň pobavil. Ale je to tím, že když dáte k Bricovi a Barkerovi jakejkoliv jinej hlas než Fischera a Ráže, tak to vždycky bude působit pěkně divně. (30.10.2009)

„Show bude.“ To je jasné od začátku. Vinnetou je nakrátko a mluví s plnou pusou, Old Shatterhand nosí džíny a kouří doutníky. Oba pijí v hojné míře ohnivou vodu a ve volném čase se věnují přestřelkám a hazardu. Potkají se na jugoslávských prériích a stanou se přáteli… Sledovat ty dva, jak se špičkují, je prostě požitek. Navíc ta déjà vu: rvačka jako vystřižená z filmů s T. Hillem a B. Spencerem (až na to, že tady jsou hezcí oba), zoufalí farmáři přijdou prosit (statečného) pistolníka o ochranu, a ten závěr… Peklo Manitoby není žádné veledílo, dialogy jsou kostrbaté, kečup žádný a pointa zřejmá od začátku – ale stejně jsem se přistihla, jak se při sledování přihlouple usmívám a sarkasmus a zdravý úsudek mám v režimu offline. (25.07.2011)

Než jsem se dostal postavám pod kůži a dal si dohromady, co má mít asi tak který charakter za význam, byla skoro polovina filmu za mnou. Když pak scénář střídá jenom dvě polohy - zmatenou nebo naivní - zdálo by se, že je na katastrofu zaděláno. Jenže jsou tu dva důvody proti. Lex Barker a Pierre Brice s přehledem dokazují, že parťácká chemie z Vinnetoua nefunguje náhodou a jejich společné scény jsou pro každého fanouška klasických Mayovek úsměvným pohlazením po duši. Díky nim je tak z Manitoby relativně příjemná oddychovka pro všechny, kdo chtějí dva nezapomenutelné idoly vidět i v jiném vztahu než jako pokrevní bratry. (14.12.2011)

„Uvidíme sa ešte niekedy?“ – „Určite.“ Ako sa prejavuje skutočné priateľstvo? Keď po 5. spoločných filmoch s kolegom a zároveň kamarátom dobrovoľne hráte ešte v šiestom. Peklo Manitoby nemá peckový scenár, réžia je unavená, akcie je málo. Ale viete čo? Vôbec to nevadí, pretože na filme je krásne vidieť, akí boli Lex Barker a Pierre Brice veľkí kamoši a v ich spoločných scénach to medzi nimi parádne iskrí; stačí, aby sa na seba pozreli a už vidíte, akí to boli aj v reálnom živote, nielen pred kamerami, priatelia a ako si ľudsky sadli, našli sa. Musím priznať, že sa mi veľmi príjemne pozeralo na ich úsmevy, žmurkania atď. Obaja herci tú majú aj pár oddelených scén, v ktorých sú povedzme štandardní (u Bricea je osviežujúce nevidieť ho v úlohe diplomatického Indiána), ale akonáhle sa objavia bok po boku, doslova ožijú a vidno, ako si jeden druhého vážia a cítia sa v jeho spoločnosti úžasne uvoľnene. Fakt to nie je príliš vydarený film, ale práve vďaka chémii oboch hercov by som sa nečudoval, ak by Peklo Manitoby bolo pre niektorých divákov ich najobľúbenejším filmom, ktoré vznikli zo spolupráce Barker/Brice. (23.09.2020)