Vinnetou

Nie som si úplne istý, ale mám taký pocit, že toto je môj prvý film, ktorý som zhliadol v kine. Bol som malý fagan a otec ma zobral na "Vinnetua". Bol to pre mňa veľký zážitok. Dnes pri jeho hodnotení však nebudem ovplyvnený nostalgiou, takže mu nedám viac ako tri hviezdičky. Príbeh náčelníka Apačou, ktorý spoločne so svojim pokrvým bratom, nemeckým greenhornom Old Shatterhandom, musí pomstiť podlú vraždu a napraviť krivdy páchaného predstaviteľmi chamtivej železničnej spoločnosti. Naivne zromantizovaný pohľad nemeckého spisovateľa Karla Maya na divoký západ a kolonizáciu Ameriky sa mi celkom páči. *** (21.06.2011)

No poklad to neprekona je tu trochu vic hluchych mist misty trochu nuda a tak to tentokrat za pet nebude to pokrevni zblizeni na mne nikdy moc nefungovalo libilo se mi vic v parodii manituova bota spis jsem si pobrecel trochu po tom tragickym konci kdy Brice zahlasi zustali jsme sami muj bratre a do toho zacne hrat ta uchvatna hudba o ktery neni ani treba se rozepisovat padouch v podani Maria Adorfa nicmene opet genialni takovy neskutecny parchanti jako v mayovkach se opravdu snad nikde nevidi takze tedy za ctyri trochu ustup ze slavy ale kvalita porad zarucena (22.06.2012)

Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, Karel May... Hrdinové mého dětsví. A všechny postavy knihy měly tváře svých filmových protějšků, alespoň v mé hlavě dokázaly "vinnetouovky" přebít i výtečné ilustrace Zdeňka Buriana. Samozřejmě, z hlediska rýpala analytika je to velmi naivní a tak trochu neumělá nápodoba westernu, jenže co naplat, nostalgie je mocná čarodějka a já dodnes nedám na tenhle koprodukční skvost dopustit. Oproti knize je sice trochu méně lyrický, ale přesto vystihuje jejího ducha a já se k němu budu vždy rád vracet, i když už jsem chlapeckým mokasínům dávno odrostl a mou stříbrnou pušku (zhotovenou z kvalitního polystyrénu) zavál nemilosrdný čas... (27.06.2004)

V čem je skryto jeho kouzlo, které dětství mé provázelo? Vinnetou, postava se smyslem pro romantiku, je pro mne nezapomenutelné dobrodružství, které učinil z německého filmu režisér Harald Reinl jistě skvělou podívanou. Muže být namítnuto, že šlo o naivní filmové vyprávění, ale já si myslím, že přesně tento film dal mně osobně všechno, po čem jsem jako kluk vždycky prahnul. Jasnost charakterů, boj proti násilí a krásnou symboliku hrdinství. Představitel Vinnetoua (Pierre Brice) vytvořil na plátně postavu, která se mu stala osudem. A další představitel Old Shatterhanda (Lex Barker), jenž se vnějškově neměnil, zahrál vždy perfektně roli čestného chlapíka s citlivým jádrem, kterému jsem věřil. Dokonce i herci malých rolí jsou v tomto filmu naprosto dokonalí, třeba představitel Sama Hawkense. A konečně i představitel na opačném pólu lidské dobroty padouch Santer (Mario Adorf) vytvořil postavu beze zbytku pochyb určitě dobře, přesně jak jí popsal Karel May. Ať tak nebo jinak, předností tohoto filmu v neposlední řadě byl přívětivý děj, který splňoval moje očekávané dětské přání, přátelství a vítězství dobra nad zlem a to k tomuto příběhu patřilo. Bez něj by ztratil smysl. Ještě dodám, že i hudba udělala své. Dnes už se na to nedívám, ale v papíru jsem si to ovšem z nostalgie ještě koupil. (17.11.2009)

Možná trochu naivní, možná pokulhávající ve srovnání s literární předlohou, přesto nezapomenutelná podívaná, která měla všechno, co správné dobrodružství mít mělo... pro mě osobně druhá nejlepší zfilmovaná mayovka (tou nejlepší byl Poslední výstřel)... navíc s kouzelnou aurou vzpomínek na dětství, kdy jsem po jejím prvním zhlédnutí svou překližkovou ručnici pobil stříbrnými... připínáčky a pohyboval se výhradně klusem imitujícím Oldu cválajícího na hřbetě Hatatitly... :-) (19.07.2004)