Pyramida boha slunce

Všechno, co se mi líbilo na minulým díle je pryč. Nebo me spis začalo víc věcí vadit? Tentokrat je tu moc papundeklovych kulis, indiáni i přestřelky působí směšně, atmosféra divokého Mexika je pryč, zato nastupuje atmosféra pohádková, která me nebaví. Postavy naprosto černobílé. Skoda. Poklad Aztéků vypsal zajímavě, ale v tomhle filmu se jen narychlo zakončují dějové linky, bez jakéhokoli překvapeni.. (30.04.2020)

Poklad Aztéků musel mít pokračování, na jeden film by to bylo příliš objemné a dlouhé. Osobně si myslím, že pokračování je o něco svižnější, než díl předchozí. Idealistický pohled na oprávněný boj mexického vojska proti vnějším kolonizátorům je příhodně podkreslen tou spoustou charismatických padouchů. Nejdůležitější postavou je samozřejmě opět diplomat, špeh a doktor Karl Sternau (Lex Barker), který stojí na té správné straně a neohroženě se staví proti veškeré špatnosti. Největší předností filmu jsou padouši. Hamižní, nenasytní, lstiví, úskoční a ješitní. Podle situace uzavírají partnerství, vzájemně se zrazují a odpravují. A ten přeživší zbytek postihne spravedlivý trest. Je tu zhrzený a zrádný mexický hrabě Alfonso di Rodriganda y Sevilla (zajímavý Gérard Barray), který touží především po bájném pokladu. Je zde talentovaná intrikánka Josefa Cortejo (šarmantní Michèle Girardon), která s rozkoší využívá své ženské zbraně k získání všeho, po čem touží. Je zde chlípný a vyhnaný kapitán mexické armády Lazaro Verdoja (dobrý Rik Battaglia), lačně natahující své zvrácené ruce po každém ženském klíně. Je zde prohnaný a prodejný Josefin otec Pablo Cortejo (Antun Nalis). A také ponížený a uražený náčelník Čičimeků Černý jelen (Milivoj Popović). Ženský půvab přináší také unesená dcera správce hraběcího majetku Rosita Arbellez (Alessandra Panaro) a hloupoučce naivní aztécká princezna Karja (Theresa Lorca). Na té správné straně stojí německý obchodní cestující a odhodlaný strašpytel Andreas Hasenpfeffer (Ralf Wolter), doktorův přítel a dobrodruh Frank Wilson (Kelo Henderson), aztécký hrdina a poručík mexické armády Potoca (Gustavo Rojo) a správce hraběcího majetku Don Pedro Arbellez (Hans Nielsen). Z dalších postav stojí ještě za zmínku francouzský představitel moci a maršál Bazaine (Jean-Roger Caussimon) a přísný strážce aztéckého tajemství Flathouani (Mirko Kujaćić). Mexiko je stále zajímavá země. Je plná tajemství, překvapení, slunečního svitu, dobrodružství i nebezpečí. Mexiko se může najít v Jugoslávii. K nenáročnému odreagování je to příhodný film. A dobro vítězí nad zlem. (13.01.2016)

Karl May se opakuje a Robert Siodmak není tak vybaven jej převést do filmové podoby jako Harald Reinl. Bez jugoslávské křídy, zato s papundeklovými pyramidami. Když chybí polovina charismatu, Pierre Brice, těžko se s materiálem, který May zanechal pracuje. Konec je jak z Pokladu na stříbrném jezeže, ale Herbert Lom byl zajímavější záporák. Přestřelky, přepady i koňské honičky jsou všechny stejné a chybí scény vášnivých vyznání přátelství mezi rudou a bledou tváří (není to nakonec queer?), indiánské rituály - pokrevní bratrství, souboje u kůlu, skalpování či jízda na proděravěné kánoi. Množství stran Francouzi, dobráci, peóni, Čičimékové, Aztékové vede k překombinovanému ději, pod nímž ubohých 95 minut praská ve švech. Prostředí a rekvizity jsou ještě méně přesvědčivé než ztvárnění Indiánů z plánů a těch pár záběrů ze skutečných mexických lokací, na nichž se ovšem s herci zjevně nenatáčelo, iluzi Mexika přesvědčivě nevykouzlí. Nehledě na to, že Monte Albán je město Zapotéků, Chichen Itzá Mayů a Teotihuacán po něm pojmenované civilizace. Nic aztéckého. To už ovšem netřeba brát jako výtku - je dost jiných. Ta hlavní opět zní: "Knédlwesterny jsou všechny téměř stejné, vždy stejná směs exotické romantiky, ušlechtilého divošství a šablonovitých postav." (23.09.2014)

Dost mi uniká, proč je pod tímto filmem podepsán Robert Siodmak. Poznat to nikde není. Po začátku, který sumarizuje předchozí díl stylem cimrmanologického shrnutí proslulé operety Proso, jsme in medias res. Once upon in time in Mexico... Udatný německý doktor se chová jak idiot, aztécká princezna se chová jak idiot, ba i ten zavilý Verdoja rozumu zrovna nepobral. Co nezmrvil scénář, to dorazí režie a produkce svými svéráznými představami. Indiáni v Mexiku po 400 letech kolonizace vypadají jak jejich bratranci z amerických plání. K tomu přidejme zvláštní střih. Zde bych zvláště zdůraznil násilný přechod přes řeku. Některé záběry nevypadají špatně (např. ten přes hranu vodopádu), ale uprostřed krvavé bitvy se odehraje podivnost. Jeden mrtvý padá do vody, proud jej strhává přes vodopád. Tělo letí dolů. Střih. Z vodopádu vyjde indiánská postava, zavile se rozhlédne a popojde po skále. Střih. Kdo to byl? Co tam dělal? K čemu to bylo? Podobných zvláštností je plno. U mě slabé dvě. (27.09.2010)

Rozhodně napínavější a akčnější než první díl mexické série. Na jedné straně ušlechtilost a dobro: Dr. Sternau, poručík Potoka, Frank alias Hřmící šíp, civilizovaní Aztékové, trotl prodávající kukačkové hodiny (všichni hájí zájmy Benita Juareze), na straně druhé jasné zlo: kapitán Verdoja, promiskuitní Josefa a její otec, šlechtic Alfonso, proradní a krutí Čičimékové vedení Černým jelenem, maršál Bazain (všichni lačnící po zlatě, skoro všichni prokazatelně na straně Habsburka Maxmiliána, což rozhodně nebyla historicky postava zlá). Obě strany proti sobě tvrdě a nesmiřitelně bojují, záporáci se nakonec vraždí i sami navzájem a do toho nám hraje monumentální hudba. Mexická série je horší než série orientální, ale výrazně lepší než poslední dva filmy se Surehandem. Apropos Gerard Barray při natáčení mexické série našel tu pravou: Španělku, která hraje naivní Karju, si vzal za ženu. 80 % (24.01.2007)