Dva výtečníci

Moji oblíbenci opět na scéně, tentokrát v plné parádě. Po tom, co se stanou tak trochu neplánovaně policisty, přepadnou policejní stanici, se s vervou pouštějí do boje s organizovaným zločinem. Tenhle film se jim opravdu povedl, spousta humorných scén bláznivých momentů a samozřejmě i klasická závěrečná mlátička. Jako nejvtipnější scénku v tomto případě navrhuji situaci, kdy si Bud hraje na hluchoněmého. :-) (11.12.2006)

Největší problém tohohle filmu je, že v něm je jen málo bitek. Přesně těch bitek, který dvojici Terence Hill a Bud Spencer proslavili a v podstatě dělaj všechny jejich filmy. Sice jich přece jenom pár najde, ale ve dvou hodinách se zase lehce ztratí a neustálý narážky Hilla na Spencera bohužel moc nedostačujou. Ale zase na druhou stranu nemůžu říct, že bych se u toho nebavil, ale v jejich tvorbě jen průměr (16.08.2006)

V jednoduchosti je síla. Pohodový a přímočarý film, který si užijí zvláště tatínci spolu se syny. Tým filmařů kolem slavné dvojice dokázal do zvukového filmu přenést poetiku němých grotesek. To oceňuji. Choreografie bitek je dokonalá, někdy až příliš. Trochu špinavosti a neotesanosti by neškodilo. Načasování (nejen) fyzických vtipů je skvělé, ani scénář není hloupý. Enzo Barboni dokonale pochopil chemii mezi Spenzerem a Hillem a napsal jim film přímo na tělo. Nepitvoří se, ani moc nepředvádí, ale ležérně a chlapsky pohodově sype jednu legendární scénku za druhou a přitom to drží pohromadě a je to jaksi lidsky obyčejné. Ale v tom je právě síla tohoto letního hicu (hitu). (01.09.2023)

Hned z počátku se seznámíme se dvěmi výtečníky. Ale co se týče jiných společných snímků této známé dvojice je to poněkud důmyslnější. Příběh je sice přeci jen strohý, ale i tak jde poznat určitý pokus o nějaký příběh. Hudba a příjemné prostředí zaručí pěknou podívanou, ostatně jako vždy. Neříkal jsi, že jich je jen 5 ? Já jich vidím osmnáct! (25.12.2008)

Před tvůrci slapsticků s dvojicí Girotti & Pedersoli vždycky stály dva těžké úkoly. Ten první padnul na zvukaře postprodukce, který musel v pravý čas zařadit zvuk úderu do trupu, zvuk úderu pěstí do obličeje a jen v jemných nuancích odlišný zvuk úderu otevřenou dlaní (tzv. „budspencerovka“). Při výjimečně praktikované oboustranné budspencerovce pak přišel zvuk připomínající rozkmitání nože zabodnutého ve dveřích. Druhý úkol ležel na scénáristovi, který musel ty dva na začátku dát nějak jakoby náhodou dohromady. No a pak už to šlo samo.. Někoho ztřískat, dlabanec, někoho ztřískat, dlabanec, někoho velkolepě ztřískat, nabyté bohatství a dobrý skutek spojený s jeho odevzdáním. To vše vyplněno vatou infantilního humoru různého stupně trapnosti. Tady byl vysoký.. (21.07.2022)