Fortress: Pevnost strachu

Hodně průměrná leč stravitelná „Lambertovka“, která nám však nepřinesla žádný nadstandard. Nicméně se mi tato béčková záležitost líbila hlavně díky hereckému obsazení (Kurtwood Smith, Lincoln Kilpatrick, Jeffrey Combs, Tom Towles…) – celkem slušná partička - Christopher Lambert to totiž neměl šanci utáhnout sám. Trošku mi vadila menší porce násilí – no ke konci se to naštěstí zlepšilo… (18.08.2018)

No celkovo nič moc i ked som to mohol tušiť, kedže Christophera moc nemusím. Nieje toho tu moc vidieť, pocitač to tu riadi, ale ani ten sa nedokázal ubranit totálne hlupim scenam. Je tu celkom chaotický scenár, nevie či ma pomáhať alebo ešte viac deprimovať hlavnú postavu. Nieje tu ani moc toho ukazane a keď aj je, tak len konečne riešenie, čo od efektnosti ma riadne ďaleko. Pacili sa mi tí ľudský kiborgovia i keď moc vody tam nenamútili, boli aspoň zaujímavý. Tak slabé 3*. (10.02.2020)

Gordonův originální ( a pro mě velmi lahodný ) rukopis činí z jeho filmů robustní, béčkově poctivá dílka. Ne jinak je tomu i u FORTRESS. Děj je prostinký, má ale hlavu a patu, jednotlivé postavy se chovají vcelku logicky a děj obsahuje několik vymazlených, typicky gordonovských momentů. A tak je pro mě hlavní vadou na kráse paradoxně v té době zřejmě největší deviza filmu - Lambert. Má sice "rošťácký úsměv a zasněné oči" ale na akčního hrdinu se dle mého názoru vůbec nehodí. Zato Jeffrey Combs v roli poloslepého hláškujícího vědátora je geniální a je spolehlivě největší ozdobou filmu. Tři a půl *. (29.11.2007)

Po příšerném Robot Jox jsem se dalšího návratu k sci-fi a la Stuart Gordon trochu obával, ale z opakované prohlídky Pevnosti nakonec odcházím vcelku spokojen. Gordon se tu nebál ani krás vnitřního vesmíru a vybuchující břicha rozhodně uspokojí krvelačné diváky. Futuristická společnost, kde je díky hrozbě přelidnění povoleno jediné dítě a za porušení onoho zákazu můžete vyfasovat až 31 let v těžkém žaláři, pak není nereálnou variantou naší budoucnosti. A byť tahle zajímavá představa se trochu vytrácí při pohledu na levné kulisy Pevnosti a její osazenstvo, které se podivně přes veškeré avizované dalekosáhlé změny společnosti chová jako mytizovaná sebranka z kdejakého US žaláře. Hlavní záporná postava, tedy ředitel celého komplexu, prakticky postrádá charisma a jeho nezvratný osud jsem mu tak vlastně vůbec nepřál. Se skriptem si tu pak taky nikdo moc hlavu nelámal, zatímco na začátku filmu vítají ve vězení vězně drsní lidští dozorci, v závěru bez vysvětlení mizí a jsou nahrazeni téměř nepohyblivými kyborgy. Obecně hlouposti je tu plná hrst, ale dá se ještě nasypat do pytlíku, jemuž, chcete-li, můžete zavázat šňůrku. Jinými slovy přiměřeně blbé a navíc v rámci českého dabingu obohacující náš jazyk o raritní výraz intestinace, schválně kdo z vás jej vygooglí? Zločin se nevyplácí jednou ani dvakrát, natož třikrát. (17.04.2021)

Stuart Gordon patřil k partičce poctivých béčkových režisérů jako Albert Puyn či Nico Mastorakis, jejichž filmy v době porevolučního videoboomu odchovaly celou jednu generaci puberťáků. Gordon se popásal hlavně na hororech, nejčastěji na lovecraftovských adaptacích jako RE-ANIMATOR (jeho ZE ZÁHROBÍ patřilo svého času k mým nejoblíbenějším hororům), ale párkrát si s vůbec ne špatným výsledkem odskočil i do sci-fi (ROBOT JOX, VESMÍRNÍ TRUCKEŘI). PEVNOST STRACHU je slaboduché, ale koukatelné akční sci-fi béčko s pár dobrými béčkovými nápady, ze kterých mě osobně nejvíce zaujala scéna, kdy Karen vstoupí do vymytého mozku svého muže a snaží se ho vysvobodit z imaginárního vězení jeho pochroumané mysli. Mizernému scénáři a odfláknutým akčním scénám (i když ten souboj na zasouvacím mostě nebyl špatný) hodně pomáhá přítomnost Christophera Lamberta s jeho zasněnýma očima a rošťáckým úsměvem a Gordonova dvorního herce, rovněž sympaťáka Jeffrey Combse. Co taky nebylo špatné byl konec s tím dálkově ovládaným futuristickým tirákem. (15.12.2005)