Volný pád

Myslel jsem si, že Život Adele bude jediným letošním queer filmem o skutečném životě, ale jsem rád, že jsem se mýlil. Freier Fall je dalším milým překvapením. Jistě, námět zněl papírově obehraně, ale debutant Stephen Lacant překonal veškerá očekávání a natočil film, který se vzpírá žánrovému uchopení, jaké mívají obdobné snímky. Oba protagonisté Hanno Koffler (Sommersturm) a Max Riemelt (Napola, Die Welle) jsou nádherným párem a jejich společné scény - nejen ty milostné - jsou... nevím, jak to nazvat. Živočišnost se tu potkává s úžasnou chemií a interakcí. Jejich milostnému vztahu lze bez obav věřit. Filmu hodně pomáhá výtečná kamera, režisér se obratně vyhýbá přepjatému patosu a citovému vydírání, což hodně pomohlo k silnému diváckému zážitku. Jen je škoda, že se tento film vyhnul letošním Mezipatrům, určitě by nebyl bez divácké odezvy. 9/10___________Pořád je to výborný snímek, po letech ve mně dokonce dozrává mnohem více než v době své premiéry. Max Riemelt a Hanno Koffler tu předvádějí jedny ze svých životních hereckých výkonů a ta chemie mezi nimi, to překonala snad jen dvojice v dramatu V sedmnácti. Výborné. (15.3.2017) (08.12.2013)

No než se do toho pustíme, tak bych rád předznamenal, že mi homosexualita přijde v pohodě a slovy seržanta Hartmanna je mi jedno jestli je někdo na holky nebo hnusná slizká olezlá buzna. Freier Fall je prostě špatný film a má v sobě veškerá temná zákoutí současného evropského artu v pejorativním slova významu. Ústřední postava je zase z taktických důvodů autisticky dementní, aby s ní mohl scénář mávat jak se mu zachce a vlastně jediný výrazný rys, který má je její homosexualita. Mimo ni neexistuje a v zásadě spíše než pohled do trampot sebeobjeveného gaye je film sondou do světa mentálně zaostalého, který nedokáže řešit základní životní potřeby a zejména komunikaci se svým okolím. Naprosto zbytečné je zakomponovat protagonistu do macho světa policejní zásahové jednotky, protože s tímto tématem se zde nepracuje jakkoli nad rámec homosexuála v jakékoli jiné "silové" práci, stejným způsobem se nezadařil obraz rozkladu tradiční rodiny v důsledku hrdinovy nalezené orientace, protože problém tady buduje akorát fakt, že hlavní postava nestíhá vést dva vztahy najednou. V neposlední řadě tu máme homofobní pracovní kolektiv s rodinou - oboje jak z katalogu -kteří zde jsou však nositelé těch nejtěžších homofobních klišé, ačkoli se v tomto skutečnost posunula už notně kupředu, protože tvůrci queer snímků potřebují homofoby ke svému uměleckému životu. Jak najednou vypadá Život Adél pokrokově... (12.10.2014)

Stejně tak jako ve Zkrocené hoře dostalo spojení "jít na ryby" zcela nový význam, ve Freier Fall to platí pro "jít si zaběhat":) Max Riemelt a Hanno Koffler se do toho opřeli obdivuhodným způsobem a já před nimi smekám. Zejména u Maxe jde vidět ta dlouhá cesta, kterou dokázal ujít. Od role v teenagerovské pitomosti Holky to chtěj taky, se dokázal vypracovat až na výborného herce charakterních a seriózních rolí. K tomu ta jeho pohledná tvář, krásné oči a rty:) Hanno Kofflera si pamatuji pouze z letní romance Sommersturm, a už tehdy na mě dokázala jeho jediná role, v níž jsem ho až do tohoto snímku viděla, zapůsobit. Pánové nám tu předvádějí tak neuvěřitelnou chemii, která mezi nimi jiskří již od prvního setkání, že by tou výbušnou směsí dokázali vyhazovat věci do vzduchu, podpalovat baráky a zakládat požáry:) Každá jejich společná scéna překypuje erotickým napětím a živočišností. Marc a Kay se tak téměř okamžitě stali mou další oblíbenou dvojkou chlapců, kteří to mezi sebou umí pořádně rozžhavit. Ano, příběh je sice možná až tuctový a neoriginální, scénář na nějaké obsáhlé rozhovory či hluboké myšlenky také není nikterak bohatý, ale když jsem viděla, co spolu Max a Hanno dokážou, bylo mi to docela jedno. Stačí se na ně jen dívat. A když k tomu přidám ještě krásnou skladbu ♫Who are you od Miss Kenichi♫, není už o čem...:) (06.07.2015)

...no tak se na ně (německé filmy) podívejme... jedno příjemné překvapení za druhým... konkurence Zkrocené hory... zajímavý je dialogový minimalismus obou... pomalé tempo (jak příjemné po všech uskákaných reklamách, klipech a drama bijákách)... skvělý Koffer i Riemert (zatím jsem ho neviděla ve špatném filmu)... díky za absenci hepáče... budu se těšit na dalšího Lacanta... (06.01.2014)

Přírodu neoblafneš, přirozenost neskryješ a tenhle film to ukazuje přímo hmatatelně. Je odzbrojujícím způsobem upřímný. Věřím, že takoví lidé můžou žít, věřím, že mohou mít takové problémy a věřím, že se s nimi vyrovnávají přesně takto rozpačitě, nešťastně a nerozhodně. Maximální realističnost, kterou podepírají i civilní herecké výkony, jsou hlavní a poměrně hodně silnou předností snímku o rozhodování mezi dvěma způsoby života, přičemž každá z voleb zároveň znamená drtivě bolestnou ztrátu. /17. 6. 16./ (17.06.2016)