Volný pád

Prvních deset minut mi přišlo tak nechutně německy testosteronově strojených, že jsem to málem vypnul. Díky první vášnivé scénce s těhotnou manželkou jsem ale začal být zvědavý a díval se dál. Začalo se mi to líbit, místy velmi. Konečně někdo poukázal na fakt, že největší homofob bývá sám latentní géčko. Docela s chutí bych mu rozbil hubu, škoda že je to jen jako :). Nicméně... Já fakt nevim, opět mi přijde, že to, co se dá říct narovinu se říká oklikou a nebo se to neříká vůbec. Asi jsem příliš moderní a kašlu na názory druhých? Film je vyprávěn klasickým německým strojovým jazykem, ale ono to asi v policejním prostředí jinak nejde. Konec nekonec mě taky mrzí. Ale tu čtyřku dám, i proto, že je to další ze snímků, kde se tolik nemluví - velmi osvěžující (narozdíl od těch emerických komunikaček). A opět opakuju své oblíbené - díky za každý g-film, který má koule. (17.10.2014)

Volný pád vypráví příběh, který je stále i v dnešní době velice originální a jelikož filmů o tomto málo není, tak podobné téma ještě dlouho asi i originální bude. Ukazuje problematiku gay komunity, diskriminaci, ale i personální a osobní problém osoby, která se houpe mezi heterosexualitou a homosexualitou a snaží se žít dál. Není to nic převratného a dokonalého, ale je to na mé gusto dobře natočené a pojednává to o problémech, které v mainsteamu ukázala jenom Zkrocená hora. Jeden film. Fuj. (15.07.2017)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)

To je tak, když to má někdo pěkně nalajnované a celé to pošle do kytek a nemůže si pomoct. Tvrdá realita se všemi následky.Líbí se mi že to není zabalené do těch Hollywoodských cukrátek.I když je to syrové,tak je to mezi hochy velkej oheň. Dobře se na ně dívá a člověk jim to žere i s navyjákem. Osobní boj Marca rozhodnout se mezi Kayem a rodinou mě fakt ,dával zabrat. (22.06.2015)

Konečne film, ktorý ulahodil mojim zmyslom. Príbeh mladíka, ktorému sa život obrátil v jednom momente hore nohami. Je mi jasné, že to chalan nemal ľahké. Na jednej strane spokojný, zabehnutý život a na druhej niečo nové, atraktívne, vzrušujúce. Úplne chápem jeho klamstvám. Kto by chcel stratiť všetko, čo v živote nadobudol a byť spoločnosťou opovrhovaný len preto, že spoznal niečo, čo ho robilo "slobodným"? Mark bol veľmi atraktívny, rovnako ako jeho "behací" kámoš a aj vďaka tomu sa na nich veľmi príjemne pozeralo. Mark mi naviac strašne pripomínal Martina Písaříka, takže som z neho nemohla spustiť oči a pri cicmacích scénkach sa mi dokonca zatajoval dych. Záver zahrial na srdci a už sa teším na pripravované pokračovnie. (08.04.2018)