Epizoda ze života sběrače železa

Takový celkem jednoduchý, i když na první pohled celkem silný příběh o tom, jak to může dopadnout, když nemáte na pořádnou zdravotní péči. Je dobré, jak je to natočené s neherci - alespoň myslím - protože to vyznívá celkem věrně. Jenže když film skončil, najednou jsem zjistil, že to se mnou nic neudělalo. (10.11.2016)

Sociálna balada, napriek netragickému koncu. Baladou je spôsob života, akým štát (spoločnosť) necháva živoriť ekonomicky neproduktívnych. A tak sa stáva, že rôznymi Hippokratovými prísahami a zákonmi zaručená nezištná lekárska pomoc sa v prípade ohrozenia života stáva tovarom štátnych mafií (zdravotných poisťovní) vyberajúcich mesačne povinnú daň (poplatok) za bezplatné zdravotníctvo. Kto neplatí, nech nežije. Samozrejme, miera pomoci chudákom (napriek absencii majetku stále povinným platiť zdravotné odvody) je v rôznych štátoch rôzna. Neviem, ako to je v chudobnej, vojnou nedávno sužovanej Bosne, ale ako z filmu vyplýva, tým, čo poistenie nemajú, môže byť zrejme odopretá lekárska pomoc v čase ohrozenia života. To je to bolestné a baladické. Zaujmú obrazy solidaridy biednych, pripomínajúcich to lepšie z fungovania téz ľavicovej anarchie založenej na vzájomnej pomoci, na rozdiel od anarchie pravicovej, založenej na konkurencii. (21.11.2013)

Malé a menší události ze života romské rodiny, která hraje samu sebe. Tanović vykresluje civilním způsobem prostředí i charaktery postav, zajímá se o obyčejné a každodenní a nesnaží se z romské tematiky a diváka vyždímat co se dá. Tento malý snímek tak nenabízí silné emociální momenty, což by samo o sobě nemuselo být na škodu, ale vzhledem k pomalému tempu a nevýraznému narativu se stává film nudným. (05.07.2013)

Jelikož v kině přede mnou seděl nějaký "sobecký obr", který mi zakrýval čtvrtinu obrazu, viděl jsem, že rodina v hlavní roli byla jen ze tří čtvrtin romská, paní máma měla jen 100 kilo, děcka rozjíveně pobíhaly a hulákaly jen po tří ctvrtinách pokoje, sběrac potřeboval jen 735 marek, odpojili mu proud jen ve třech čtvrtinách domu, a proto, aby zaplatil dluh si rozsekal jen tři čtvrtiny auta. Film byl ze tří čtvrtin amatérsky a ze 75 % nudný. Tři čtvrtiny se snažily prvoplánovitě působit na emoce a film ze tří čtvrtin VŮBEC neřešil proklamovanou tématiku sběru železa... 3/10 (03.07.2013)

Čekal jsem sociální drama, dostalo se mi ho. Tanović celkem úspěšně proplouvá minovým polem žánrových klišé hlavně proto, že disciplovaně drží pseudo-dokumentárních postupů. Nesnaží se překačovat škálu možností - nechává ne-herce nehrát, v obrazech bídy se nehnípá, neždímá z diváků soucit, prokládá intenzivní situaci zdánlivě bezcennými scénami zlobení nevydrezůrovaných dětí, jízd mezi průmyslovými komplexy, tichých přesunů infrastrukturou nepřehledných institucionálních a ekonomických cest. Důsledně nás nechává polovinu filmu hledět hrdinům na záda, pozorovat, jak někam, většinou marně jdou. Nepropadá lákavému pokušení výpověď vyhrotit do trierovských hodnot. Člověk získá představu, jíž lze věřit, a o to asi jde. Je to k uzoufání. C'est la vie. Najdou se i mouchy. Z filmu je cítit podvědomá idealizace jednoduchého venkovského života lidí na okraji, která se projevuje v neokázalých, nicméně nekomplikovaných scénách milostného života dvojice, či bezděčné vizuální estetizaci. Takový výlet na dříví nebo na skládku zasypanou sněhem sice vypovídá o čem vypovídá, čistě obrazově působí proti smyslu skoro vábně. K obsahu snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Skutečnost, že jsou "slušní lidé" schopni nechávat pro 900 marek chcípat bližní s mrvým plodem v děloze na sepsi, zatímco by s tím šlo snadno něco dělat, výmluvně zpravuje o tom, jakým směrem a za jakým účelem vedou kecy o "nadstandardu" ve zdravotnictví. Pro ty, kteří nevědí: Jde o prachy do kapsičky a ta cesta vede do pekel. Mimoto jsem se dověděl, že-a-jak lze karosérii vozu rozsekat sekyrou. Doufám, že mi tato vědomost nikdy nebude sebeméně užitečná. (14.11.2013)