Star Trek: Do neznáma

Empétrojky na ně! První letošní plnokrevný blockbuster co dostál slibům a zůstal věrný příběhu. Simon Pegg pro výroční díl vykouzlil děj, ctící staré seriálové zápletky a opepřil ho několika pěknými (byť trochu předvídatelnými zvraty) a výbornými nápady. Abramsova absence je vidět. Osudovost zmizela, ale Justin Lin zase zvládá lépe akci (i když entré motorky je hodně divné) a má trochu jiné vizuální cítění. Herecky je to klasika, ale neobvyklé párování (Spock a McCoy) je hodně osvěžující, hlášek je požehnaně. Idris jako padouch je hodně fajn, ale přiroste k srdci až v závěru. Sofia Boutella nebyla tak zásadní jak jsem si myslel, ale Pegg si to s ní vysloveně užívá. Sedlo mi, že se nezachraňovala Země, sedlo mi, že se sahalo do minulosti, sedla mi ta zbochybňovací podlinka. Užil jsem si to. (16.08.2016)

Jako space opera je to spíše v ranku Marka Stonea než "zamyšleného" Star Treku (tam se to drží jen úvodní desetiminutovku), tempo je sice blockbusterově zběsilé a akce častá, jenže trestuhodně nepřehledná a tak to paradoxně nejlépe funguje jako nahláškovaná komedie, co se nebere vůbec vážně. A jde jí to k duhu. (17.08.2016)

Nejvtipnější a nejakčnější z (nejen?) nových Star Treků může na první pohled trochu kazit velmi jednoduchá zápletka. Ovšem když si divák uvědomí, jak moc připomíná půvabné zápletky původního seriálu, a když si to spojí s Kirkovým pocitem "cítím se jako v seriálu", o němž se v úvodu svěřuje svému deníku, je téměř jisté, že to všechno byl úmysl dobře se bavících tvůrců. O co totiž jde novému Star Treku především, jsou postavy, a tady vyhrává na celé čáře. Kirk je ještě "Kirkovatější", k čemuž mu dopomáhá i retro účes, ze Spocka a Kostry se konečně stala výborná dvojice, Scotty, Čechov (Antona Yelchina je taková škoda), Uhura i Jaylah, každý má své místo a zejména v té části, kdy jsou rozděleni, není ani jeden z nich nezajímavý. Z toho, jak nesmírně dostane Enterprise na frak, až zamrazí, naopak snad každý vtip je opravdu vtipný a nikdy nepůsobí ani trochu nuceně (díky, Simone Peggu, vím, že je to hlavně tvoje zásluha). Triky asi nemá smysl chválit, ale opět musím vyzdvihnout hudbu Michaela Giacchina, mého nejoblíbenějšího skladatele současné generace. Povedlo se. (19.08.2016)

"Až z Vás bude příště koukat kus trubky, zavolejte si instalatéra." Já se tedy přiznám, že už jsem proletěl warpem nejednu mlhovinu, mám vysbírané všechny kešky v kvadrantu Gama, do práce se přepravuju transportním paprskem a dokonce jsem jednou spadnul do červí díry, ale z těch nových Star Treků jsem už trošku klingon. Asi je v nich nějaký rozdíl, ale mě hrozně splývají, takže jsem se tentokrát už stačil i nudit. Naštěstí mi kapitán Kirk předvedl skvělý motokros, naučil jsem se roztlačit nestartující vesmírnou loď a poučil jsem se o nestálé gravitaci. To bylo fajn, ale stejně jsem si jistý, že se na další Star Trek podívám spíše z povinnosti a s touhou, aby se slavný Vulkánec zase "logicky" rozhláškoval. (06.01.2017)

Na jednu stranu to má dnešní Strar Trek s pohonem pro svůj warp těžké. Postkolonialistický humanizmus je ten tam a kocovina z touhy dobývat vesmír dlouhotrvající. Padesát let po měsíční procházce jsou raketoplány ve šrotu, Mars v rovině snů a zkoumání vesmírných šutrů hranice možností. Zažehnout s tímhle podhoubím nějakou sci-fi jiskřičku je skoro nemožné, tak je jeden rád alespoň za epizodické udržování tradic. Na které vleze třeba už jen proto, aby se skromnou nerdovskou nadějí dočkal alespoň dalšího dílu. (03.09.2016)